Pro většinu babiček je samozřejmost, že tu a tam pohlídají svá vnoučata. Jsou ale babičky, pro které to až taková samozřejmost není. Bohužel. Tato slova by nám potvrdila i paní Lucie, která nám zaslala svůj příběh. Příběh o babičce, která je (jak se říká v jednom rčení) skutečně za všechny prachy.
Nebyla jako tradiční babička
Už při prvním setkání s mou budoucí tchyní mi bylo jasné, že ona nebude jedna z těch typických babiček. Byla to udržovaná dáma, která o sebe dbala a která si především sama o sobě myslela, že jí není přes padesát, ale něco kolem třiceti. Zkrátka se nechovala na svůj věk a na svůj věk se ani neoblékala. Byla hodně výstřední, a to nejen vizáží, ale i chováním.
Když jsme jí oznámili, že čekáme první dítě, čekali jsme všemožné reakce. Co jsme ale nečekali, bylo to, co předvedla. Mávla nad tím rukou a prohlásila, že doufá, že od ní nebudeme chtít to malé hlídat. Zarazilo mě to.
Přijela se podívat, ale zájem neprojevila
Po narození prvního i druhého dítěte se sice přijela podívat, ale nepřivezla s sebou žádný dárek, jako je tomu už tak nějak zvykem. Nešlo mi o dary ani o peníze, ale čekala jsem, že to pro ni, jakožto pro babičku, bude tak nějak automatické. Jenže nebylo. Na děti se sice podívala, ale jen tak mezi dveřmi. Hned poté zmizela, protože měla jiné plány.
Jak děti rostly, příliš se o ně nezajímala. Neposílala dárky k narozeninám, nedržela svátky, nepřála dětem k Vánocům. Dárky od nás ale vyžadovala. Její chování k dětem mě trápilo, děti přece za nic nemohly. U manžela jsem ale zastání neměla, ten nad tím jen mávl rukou se slovy, že svoji matku změnit nedokáže.
Zdroj: goodluz/123RF.COM
Když potřebuji pohlídat, musím jí zaplatit
Když mi skončila mateřská a musela jsem se vrátit do práce, nastal občas problém s hlídáním. Moji rodiče už bohužel nežijí a kamarádky nemají věčně čas jen na to, aby mi pomohly s vyzvednutím dítěte, když to z práce nestíhám. Na řadu tak přišla babička, ačkoli to pro mě bylo vždy nouzové řešení, tu a tam jsem se tomu nevyhnula.
Skutečnost, že vždycky měla řeči a div mi nenadávala, že ji opět obtěžuji s hlídáním, bych nějak přežila. Co mě ale hodně zaskočilo, bylo, že za hlídání chtěla platit. Kdykoli hlídala naše děti, svá vlastní vnoučata, pokaždé nastavila ruku a čekala „výplatu“. Pro ni totiž hlídání nebyla radost, pro ni to byla povinnost. Placená povinnost.
Babička za všechny peníze
Před pár týdny děti střídavě marodily, ale mě ani manželovi bohužel v práci nedali dovolenou, hlídačenka je jen na pár dní, takže bylo opět potřeba požádat babičku. Sice děti během dne hlídala, ale za ty tři týdny si řekla o nekřesťanskou částku. Abych byla upřímná, padla na to celá moje výplata, a to si vydělám více než 12 000 měsíčně.
O naší babičce tedy mohu s klidným svědomím prohlásit, že je to babička za všechny peníze.
Autor: Nikol Kolomazníková
