Lucie (25): Chtěla jsem být psycholožkou, než mi do života vstoupil kluk z rozvrácené a depresivní rodiny

od Nikola Jaroschová
4 minuty čtení
zena psycholozka
zena psycholozka

Po dokončení střední školy jsem se nemohla rozhodnout, co s životem dál. Ráda pomáhám lidem s jejich problémy, proto obor psychologie zněl jako dobrá volba. O pár měsíců později jsem poznala zlomeného kluka, který žil v domě plném hrůzy a depresí. To vedlo ke změně mého postoje býti psycholožkou.


Vždycky jsem byla tak trochu šprtka a mým snem bylo pomáhat lidem. Ráda jsem poslouchala životní příběhy jiných a rozebírala je. Školní psycholožka mě varovala, že taková práce obnáší pevné nervy a velkou dávku odpovědnosti. Podala jsem přihlášku a čekala na vyjádření. Za pár dní mi přišel dopis od fakulty a oslava mohla začít. Přijali mě!

První semestr na vysoké škole

Zdroj: 123RF.COM

Těšila jsem se na vysokoškolský život plný zábavy, alkoholu a nových přátel. Vysoká škola byla přesně taková, jaká byla moje představa. Večírky tu probíhaly každý den, ale já i přesto stále pilně studovala. Můj obor byl náročný a velmi obsáhlý. Nad učením jsem strávila několik hodin denně a stejně jsem neměla šanci všechno stihnout.

Hned po prvním půl roce odešla třetina studentů. Nechtěla jsem patřit mezi ně, tak jsem se začala učit i po nocích. Následek toho všeho? Usínání na přednáškách. Večírky hýřily každý večer, ale já už na ně neměla energii. Osobní život jsem odložila na druhou kolej a soustředila se hlavně na školu.

Zdroj: 123RF.COM

První semestr byl úspěšně za mnou a já se nemohla dočkat, až strávím pár týdnů v poklidu domova. Jen já, má rodina, romantické knížky, oblíbené filmy a především odpočinek. Byla jsem pozvaná na oslavu přátel, kde jsem potkala Marka. Byl to tichý a moc hezký chlap. Nevěděla jsem, jestli je tak stydlivý nebo to na mě jen hraje. Měli jsme první schůzku a pozval mě na večeři do luxusní restaurace.

Jevil se mi jako velmi zvláštní kluk

Marek byl opravdu velmi tichý a ostýchavý. Měl složitou povahu, to jsem ještě netušila odkud to vše pramení. Chodil také na vysokou školu a k tomu závodně boxoval. Dařilo se mu, ale šla na něm vidět bolest, kterou se snažil skrývat. Byl opravdu jiný než já a nedokázala jsem si představit, že bych s ním mohla v budoucnu být. Navrhla jsem mu pouze přátelské schůzky, protože jsem se stejně měla za pár týdnů vrátit na kolej.

Válečný kůň

Pozval mě k sobě domů na válečný a dramatický film. Nebyl to zrovna můj žánr, ale šlo na Markovi poznat, že nutně potřebuje nějaké to rozptýlení. Ukázal mi dům svých rodičů a já zjistila, že jsou opravdu zámožná rodina. Nedokážu si to vysvětlit, ten dům byl krásně a moderně vybavený, ale cítila jsem z toho místa něco špatného. Něco, co určitě nepřipomíná milující a vřelý domov. Vyptávala jsem se ho na dětství a na to, proč je neustále tak nervózní a smutný. Později jsem toho trochu litovala, takový příběh hrůzy by opravdu nikdo nečekal.

Dětství plné bolesti a děsů

Zdroj: 123RF.COM

Marek začal vyprávět svůj příběh a já bedlivě poslouchala. Pověděl mi o špatném manželství jeho rodičů a o tom, jak se jeho matka pokusila několikrát o sebevraždu. Jednou ji dokonce zachraňoval, když se rozhodla skočit z vlastního balkónu. Poslala mu SMS na rozloučenou, on ji naštěstí stihl zastavit. Její bolest pramenila z neustálých psychických poruch, depresí a záletů jejího manžela. Její mladší dcera, Markova sestra, trpěla v dětství vzácnou formou rakoviny, naštěstí se z toho po letech úspěšně vyléčila. Chudák malá holčička, bez vlasů i pořádného dětství. Už tak do rozpadlé a zničené rodiny tato vážná nemoc vrazila další ostrý a bolestivý klín.

Prokletá rodina

Marek nepřestával mluvit o strašlivých nočních můrách. Strachoval se o svoji matku a cítil nenávisti k vlastnímu otci. Těžko říci, koho to celé byla vina. Osud této rodině vůbec nepřál, peněz měli na rozdávání, ale platili za to vysokou cenu.

Zdroj: 123RF.COM

V půlce vyprávění jsem Marka zastavila a hleděla vyděšeně na něj. Bylo to, jako bych uviděla ducha. Ve dveřích stála jeho matka v bílé noční košili. Pozdravila mě, ale na moji odpověď už nečekala. Odvedl ji zpátky do postele se slovy, že má silná antidepresiva a vůbec o sobě neví. Když se Marek vrátil pokračoval ve vyprávění, ale já už nesnesla více slyšet. Bylo mi ho tak líto i celé jeho rodiny. Tekly mi slzy po tváři a nedokázala jsem si ani v duchu představit, jaké peklo prožívá. Posléze jsem pochopila jeho neobvyklý postoj i chování.

Konec studia a změna oboru

Za pár dnů jsem se vrátila na kolej a rozhodla se s psychologií skončit. Po tak hrozné zkušenosti s Markem jsem si nedokázala představit, že takto budu fungovat celý svůj život. Mít několik takových pacientů s podobnými, ne-li horšími problémy. To bych se nadobro zbláznila. Změnila jsem si obor a šla studovat žurnalistiku. Raději budu psát lidské příběhy, než léčit a napravovat ty zničené. Bylo toho na mě příliš.

Lživý příběh zoufalého kluka

A jak dopadl Marek a náš neurčitý vztah? Vzal za své velmi rychle, když jsem se dozvěděla, že o mně vypráví lži svým kamarádům v tělocvičně. Vymyslel si peprný příběh o naší žhavé noci. To o slzách, filmu a děsivém vyprávění asi vynechal. Přepadl mě ohromný vztek! Proč to jen udělal? Od té doby jsme se neviděli.

Až za pár měsíců jsem pochopila důvod jeho jednání. On se nezdál zvláštní jen mně, ale i všem ostatním. Neměl žádné kamarády a byl prý dokonce i panic – s tímto detailem se mi nesvěřil. Já byla jeho vstupenkou do světa zkušených a zajímavých. Jakmile povyprávěl o naší noci, měl z ničeho nic kamarádů plno. I když na tom nebylo snítko pravdy, nechala jsem to být. Najednou mi přišlo správné, že si alespoň takovou malou, i když vylhanou radost, přece jen zaslouží.

Autor: Monika Holemá


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články