Luboš (54): Z tiché manželky se stala fúrie

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Zoufaly muz z zeny
Zoufaly muz z zeny

Když jsem si téměř před třiceti lety bral svou ženu Evu, byla to jemná a křehká dívka. Okouzlila mě svým plachým úsměvem a trpělivostí. Teď s ní mám doma už rok doslova peklo. Cokoliv řeknu je většinou špatně, buď začne plakat, nebo křičet. Nevím, co s ní, jsem už zoufalý. Děti nás téměř přestaly navštěvovat…

Začali jsme spolu chodit, když jsem byl na vojně. Kamarádi se mi tehdy posmívali, že je to taková tichá šedá myška. Eva byla drobná špinavá blondýnka a ve společnosti se moc neprojevovala. Trvalo jí vždycky dlouho, než se osmělila a projevila. Mně to nevadilo, byl jsem rád. Táta mi tenkrát říkal, ať si toho vážím, že jednou budu mít doma klid.

Zlom přišel po čtyřicítce

Tehdy jsem se tomu smál. Přestože nám moc lidí nevěřilo, zůstali jsme spolu. Když mi bylo 27 let, tak jsme se brali. Krátce na to jsme měli kluka a holku. Zkrátka rodinka jako ze žurnálu a já konečně chápal, co tím táta myslel. Doma bylo vždycky uklizeno, navařeno a o děti postaráno. Když se teď ohlížím zpátky, uvědomuji si, že se to začalo měnit, když Evě bylo pětačtyřicet. Děti už byly samostatné a nepotřebovaly ji. Měla najednou více volného času. Zničehonic začala řešit svoji váhu, vzhled a propadla nejrůznějším dietám. Přitom to, že jí po dětech zůstalo nějaké kilo navíc, mi nevadí. Vlastně se mi i líbilo, že jí je za co „chytnout“. Po několika hádkách, kdy mi vyčetla, že jí nepodporuji, jsme dospěli ke kompromisu a pořídili si kola. Tak začala éra cyklovýletů po vlastech českých. Doma opět zavládl mír.

Peklo jménem přechod

Ale bohužel jen na krátko. Zhruba před rokem si manželka začala stěžovat na únavu, návaly horka a bušení srdce. K tomu se přidaly změny nálad. Je to jak na houpačce. Je naprosto jedno, co řeknu, nebo udělám. Buď dojde na slzavé údolí a výčitky, nebo výbuch vzteku a hněvu. Už jsem přestal počítat, kolikrát jsem si vyslechl, že celý svůj život obětovala rodině nebo mně. Přitom to po ní opravdu nikdo nikdy nechtěl. Výsledkem je, že děti nás navštěvují minimálně a syn si radši vymýšlí výmluvy, proč se mu nedělní oběd nehodí. Matčiny emocionální výlevy už nezvládá. Výsledkem je pak manželčin pláč, že synovi nestojí ani za návštěvu. Dcera se zmohla jen na pokrčení ramen a konstatování, že mámin přechod budeme muset nějak přežít.

Zdroj: Naturevia

Na konci sil a ultimátum

Před dvěma měsíci jsem to už nevydržel. Nedokázal jsem zůstat zticha a bouchly saze i ve mně. Nikdy předtím jsem na ni takhle neječel. Došly mi síly, trpělivost i empatie. Dal jsem jí ultimátum, ať se sebou začne něco dělat. Týden se mnou nemluvila! Pak jsem na nočním stolku našel krabičku Naturevia PerfectDay. Když jsem se jí na to ptal, řekla mi, že hormony nechce a že raději zkusí bylinky. Díval jsem se složení. Přípravek obsahuje ploštičník, který by měl snížit frekvenci návalů horka a pocení. Další rostliny by měly pomoci ke zklidnění, lepšímu spánku, zmírnění depresí a výkyvů nálad a také k hormonální rovnováze. Doplněk stravy navíc obsahuje i vitamin D, který posiluje imunitu, což je v současné době, kdy řádí koronavirus, velká výhoda. Moc jsem od toho nečekal, ale po měsíci můžu říct, že se to o dost zlepšilo. Na slzy i křik sice sem tam ještě dojde, ale rozhodně už nejsou na denním pořádku. Otázkou tak už jen zůstává, jak dát do pořádku rodinné vztahy, pro které byl manželky přechod snad nejtěžší zkouškou, jaké prozatím čelily. A zda to ještě vůbec půjde…

Komerční sdělení
Autor: redakce


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články