Už na střední škole jsem byla terčem posměchu. Zatímco většina holek totiž řešila kluky, já neměla nikdy žádného přítele a i v osmnácti letech jsem byla pořád sama. Nijak mi nevadilo, že nezapadám. Přišlo mi k ničemu řešit vztah, který stejně nevydrží.
Byla jsem v očích ostatních podivín. Kamarádky se mě ptaly, jestli jsem ještě panna a pak se mi posmívaly, když zjistily, že ano. Neměla jsem si s nimi co říct, některá témata, co rozebíraly, mi přišla až k smíchu. Řešit v devatenácti letech, s kolika kluky jste už spaly, to je podle mého názoru v dnešním světě normální.
Začala jsem o sobě pochybovat
Myslela jsem si, že jsem divná. Sice jsem nechtěla chodit s někým jen tak pro zábavu, abych se mohla chlubit ostatním, nebo proto, že by se mi fyzicky líbil. Problém byl v tom, že se mi ani nikdo nelíbil. Holky se mě ptaly, jestli je aspoň typ kluka, který by mě přitahoval. Netušila jsem, co odpovědět. Ať jsem se podívala na kohokoli, nikdo mi nepřišel přitažlivý. Neříkám, že kolem mě byli oškliví kluci. Ale žádného jsem neznala natolik, aby se mi líbil. Měla jsem pocit, že je musím poznat i po vnitřní stránce.
Ve dvaceti pěti letech jsem stále sama
Zdroj: 123RF.COM
Ve dvaceti třech letech jsem začala pracovat v jedné firmě, chodím sice s kolegy na obědy, občas na nějakou tu párty, bavím se s muži i ženami. Nemám problém v komunikaci s lidmi. Ani si o sobě nemyslím, že bych byla ošklivá. Jenom se zkrátka nenašel nikdo, ke komu bych měla tak nějak blíž.
Myslela jsem si, že v nové práci třeba někoho potkám. I když mám kolem sebe spoustu sympatických lidí, necítím, že bych měla o někoho zájem. A co hůř – nikdo nemá zájem o mě. Myslím, že kdyby se někdo projevil, třeba bych si k němu dokázala najít cestu.
Jsem poměrně velký extrovert, mám spoustu dobrých přátel
V davu jsem obvykle ten, kdo lidi baví. Mám poměrně hodně přátel, kteří mě stále někam zvou. Dokážu se bavit o všem. Lidé se často zajímají o mé vztahy. Není o čem vyprávět a každý se diví, že osoba jako já ještě nikoho nepotkala. Asi čekám na toho pravého.
Momentálně bydlím sama s jednou kočkou. Pracuji, chodím se bavit, mám šťastný život. Přesto mi v něm rozhodně chybí partner. Závidím ostatním, kteří se svojí drahou polovičkou sdílí své problémy i radosti. Já ale nechci někoho potkat a pak být zklamaná. Bojím se, že zůstanu napořád sama.
Autor: Šárka Cvrkalová
