Jako malá žila moje dcera na vesnici. Mezi zvířaty a rostlinami trávila léta spánkem pod širákem, byla typické vesnické dítě. Když se v sedmnácti kvůli škole přestěhovala do Prahy, myslela jsem si, že se bude s velkoměstem smiřovat jen složitě. Opak se stal pravdou.
Praha přirostla Anežce k srdci velmi rychle. Neustále nám domů psala, jak je super, že má po večerech co dělat. Že si může vybrat klub, do kterého jít a nemusí spoléhat na jeden zaprášený podnik. Že může nakupovat kvalitní a značkové oblečení a nemít doma šatník plný levného zboží z tržnice. Byli jsme sice s manželem rádi, že se přizpůsobila okolí, ale začala na nás působit trochu jako fiflena.
Peněz má prý dost
Zdroj: 123RF.COM
Brzy jsme pochopili, že tričkem nebo nějakou tou řasenkou ji radost neuděláme. Narovinu nám totiž řekla, že tyhle vesnické verze už dávno nepoužívá, protože chce být in. Radost jí k Vánocům i narozeninám začaly dělat peníze, za které by si mohla sama něco koupit.
Začala nosit značkové oblečení, každý týden kupovat nové tričko, jíst v drahých restauracích. Prý že si v Praze na brigádě na všechno sama vydělá. I tak nám ale přišlo trochu přestřelené koupit si tričko za dva tisíce korun jenom kvůli jednomu večírku.
Smutek je pro ni důvod k nákupu
Její záliba v nakupování se den za dnem prohlubovala. V současné době je pro ni důvodem k nákupu především smutek. Kdykoli se rozejde s nějakým chlapcem – a to je téměř každý týden – musí si koupit nové oblečení a staré vyhodit. Když se ji nepovede ve škole zkouška, koupí si řasenku, kterých má doma už dvě plné police. Navíc nakupuje i drahé hračky a věci, které nikdy nebude používat.
Vždy když se nám svěří s nějakou smutnou zprávou a my se ji snažíme utěšit, skončí to otázkou „A nepůjdete se mnou nakupovat?“ Když odmítneme, jsme pro ni ti nejhorší rodiče na světě. Když přijmeme, musíme se dívat, jak utrácí za věci, které nepotřebuje. Bojíme se, že potřebuje odbornou pomoc, protože by se časem mohlo stát, že nebude umět s penězi zacházet vůbec.
Podle odborníků může dojít až ke zbavení svéprávnosti
Ona nechce o návštěvě doktora ani slyšet. Prý jsme blázni, že je v dnešní době normální, když holka utrácí tisíce korun za šminky a hadry. Což je možná pravda za předpokladu, že je potom nosí a využívá. Jeden rodinný známý, který má vystudovanou psychiatrii, nám dokonce řekl, že v případě, že se nenaučí s penězi hospodařit, může se její stav zhoršovat natolik, až dojde ke zbavení svéprávnosti.
Člověk, který utrácí peníze, aniž by si uvědomoval jejich hodnotu, nebo hodnotu předmětů které si kupuje, nemá totiž právo se sám rozhodovat. Prý bychom ji měli přesvědčit k léčbě co nejdříve, protože podle příznaků je případ jasný. Dokud nebude chtít ona sama, my s tím bohužel nic nezmůžeme.
Autor: Šárka Cvrkalová
