Linda (30): Stala jsem se svědkem ošklivé autonehody. Jsem jediná, kdo zná pravdu

od Adéla Vocetková
3 minuty čtení
zena 88
zena 88

Linda se nikdy nepřiznala k tomu, co doopravdy zapříčinilo autonehodu. Stydí se totiž za to, že málem připravila o život maminku se sedmiletým synem. Ačkoli se autonehoda nakonec obešla bez obětí, ona dodnes trpí špatnými sny.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

„Všechno se to stalo už před dvěma lety. Přiznala jsem, že to byla má vina, že jsem vjela do protisměru, že jsem ohrozila cizí lidi. Mohlo to dopadnou daleko hůř, než jenom otřesem mozku a zlomenou rukou. Trest jsem si sice vybrala, ale pravdu tak úplně zatím nikdo nezná.“

Přišla jsem o body a zaplatila rodině škody

„Stalo se to na silnici mezi vesnicemi. Je poměrně rovná, projede po ní jen pár aut během hodiny. Byl vlastně div, že zrovna ve chvíli, kdy jsem vjela do protisměru, vyjelo ze zatáčky auto s maminkou a jejím synem,“ vypráví Linda.

Naštěstí ani jedno z aut nepřekročilo rychlost, která je v dané oblasti stanovena na padesát kilometrů v hodině. Druhá žena stihla strhnout volant, i tak do jejich auta ale Linda narazila.

„Jen to se mnou škublo, hned jsem zastavila a šla zkontrolovat, co se stalo lidem v druhém autě.“

„Žena byla v šoku, čekala jsem nadávky, ale ona se starala hlavně o svého syna. Tomu se nic nestalo. V nemocnici si ji později nechali na pozorování kvůli otřesu mozku a zlomené ruce.“

Celá věc se samozřejmě řešila s policí. Zraněná se ale s Lindou dohodla na finančním odškodnění, a kromě pokuty a ztráty několika bodů se tak naštěstí celá věc nemusela táhnout po soudech.

„Jsem jí opravdu vděčná, že i potom, co jsem jí udělala, zareagovala s klidem. Je pravda, že jsem zaplatila velké peníze, ale mohlo to dopadnout hůř než jenom nepsanou dohodou.“

Za všechno mohl zajíc

Linda přiznává, že nikdy nikomu neřekla, proč tehdy najela do protisměru. „Zní to asi hloupě, ale opravdu jsem všem namluvila, že jsem zkrátka jenom udělala chybu v řízení.“
„Nemohu přece říci, že mi na životě hloupého zvířete záleží víc než na dvou lidských,“ svěřuje se.

Když tehdy vybočila ze svého pruhu, bylo to kvůli zajíci, který jí přeběhl přes cestu. Rychle se mu sice vyhnula, ale nečekala na jindy tiché silnici jiné auto. „Jsem si jistá, že žena z protisměru si zvířete nevšimla,“ dodává.

Všechnu vinu vzala Linda na sebe, dodnes se jí o autonehodě zdá a budí se z nočních můr, ve kterých účastníci nehody nepřežili.

„Kvůli hloupému zvířeti jsem mohla způsobit katastrofu. To proto nikomu nechci říct pravdu.“

Autor: Šárka Cvrkalová

Názor odborníka

Každý z nás chybuje, jsme koneckonců všichni jen lidé. I ten nejurputnější a nejopatrnější perfekcionista udělá dříve či později nějakou chybu. Je tedy důležité umět se s tím v takový moment vypořádat a jít dál. Každý jsme svým způsobem unikát, a tak se lišíme i v našich strategiích, jak se s takovou věcí popereme. Pro jednoho to může být hračkou, zatímco jiný s tím bez pomoci odborníka může dlouhá léta bojovat. Není třeba se kvůli tomu cítit špatně nebo neschopně a dávat si za to vinu. Každý máme jiné kvality v rozdílných oblastech a nikdo neexceluje ve všem.

Špatné sny, které Linda má, mohou značit nezpracovaný zážitek či trauma. Samotné rozklíčování pocitu viny a vyřešení tohoto problému by vyžadovalo návštěvu psychologa, avšak obecně lze říci, že to, že se Linda doposud s událostí nevyrovnala, není známkou toho, že by byla slabá či neschopná. Naopak je to známkou toho, jak moc celé situace lituje, a jak moc jí záleží na druhých lidech. Pokud něco, tak to jen ukazuje, že Linda je dobrý člověk.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog

Související články