Můj manžel měl odjakživa slabost pro hazard. Ještě před svatbou se stihl zadlužit kvůli hře na automatech. Po narození syna se sice několik let snažil, aby v sobě závislost potlačil, ale bylo to silnější než jeho pevná vůle. Náš jediný syn Honza proto byl často svědkem toho, že jsme neměli ani na chleba, protože jeho otec veškeré peníze prohrál v automatech.
Sliboval mi, že nebude jako táta
Manžel se domů často vracel zpitý pod obraz. Peněženku věčně nosil domů prázdnou. Já se musela otáčet, abych měla za co synovi nakoupit věci do školy nebo abych měla za co vůbec nakoupit něco k jídlu. Když syn vyrostl do věku, kdy již začal mít z těchto věcí rozum, často mi sliboval, že nikdy nebude jako táta. A já si z celého srdce přála, aby to byla pravda.
U dveří zazvonila snacha
Syn vyrostl a postupně se osamostatnil. Našel si hodnou dívku, vzal si ji a společně založili rodinu. Zpočátku jsem si myslela, že to vzal hopem, protože se ženil ve svých teprve dvaadvaceti letech, ale zdálo se, že jsou společně s Karlou šťastní, tak jsem veškeré obavy pustila z hlavy.
Zdroj: 123RF.COM
Až donedávna, kdy mi na dveře zazvonila snacha. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by nebyla půlnoc a ona nestála za dveřmi ubrečená s malým dítětem v náručí.
Několik dní nebyl doma
Snacha přiznala, že Honza nebyl už několik dní doma. Před několika dny sbalil veškerou výplatu a od toho okamžiku se doma neukázal. Ona prý nemá na jídlo pro vnuka. Nakonec přiznala, že to neudělal poprvé, během posledních dvou let to bylo již poněkolikáté, co ji nechal úplně bez prostředků a klidně se doma týden neukázal. Vrátil se až tehdy, kdy mu peníze došly.
V tu chvíli mi došlo, že veškeré synovy sliby, že nikdy nebude jako otec, šly tytam. Dokonale se totiž potatil. Stejně jako jeho otec propadl hazardním hrám. Když zrovna nenaházel všechny peníze do automatu, prohrál je v kartách. Strašně mě tím zklamal.
Zdroj: 123RF.COM
Musíš se jít léčit
Rozhodla jsem se, že nenechám snachu trpět a že synovi nedovolím, aby stejně jako jeho otec zničil rodinu. Nechtěla jsem, aby si vnuk pamatoval svého otce jako nezodpovědného opilce, kterému nezáleželo na rodině. To jsem nemohla dopustit. Proto jsem synovi řekla, že se okamžitě musí jít léčit. Nejdříve se bránil, protože si odmítal přiznat, že má nějaký problém.
Dokonce se mi snažil namluvit, že se to stalo jen dvakrát, ale já věděla, že lže. Nakonec se mi ho podařilo přemluvit, aby nastoupil na léčení. Musela jsem v něm oživit všechny ty staré a ošklivé vzpomínky na jeho otce, abych mu dokázala otevřít oči.
Libuše, Praha
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí elektronické pošty. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna
Autor: Nikol Kolomazníková
