Libor se společně s matkou stará o svého mladšího patnáctiletého bratra. Často, když jezdí jeho maminka na služební cestu, mívá Davida na starost jen on sám. Otec chlapcům zemřel před lety a David ví, že je pod Liborovým dohledem. Proto se také Libor snaží být spolehlivý. Jenomže ne vždy je člověk ve všem stoprocentní. Jediné malé pochybení stálo Libora důvěru jeho matky, kterou teď bude jen těžko získávat zpět.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Je to už tři měsíce zpátky, co byla máma na služební cestě. Často jezdí do zahraničí, díky čemuž vydělává dost na to, aby mě i bratra živila. Bez otce je to těžké, a tak se jí snažím pomáhat. Jenomže jsem v tom očividně selhal,“ říká Libor, který si vyčítá, co se tehdy stalo.
Spal jsem u své dívky. Nezvedl jsem bratrovi telefon a on toho využil
Davidovi je patnáct a Libor dobře věděl, že by ho neměl doma nechávat samotného. „Je to puberťák a máma mi klade na srdce, abych s ním zůstával, když je pryč. Já ho ale nechci komandovat. Když jsem pryč, oba jsme spokojení a mámě o tom neřekneme,“ říká Libor. „David ví, že mi může kdykoli s čímkoli zavolat, má ve mě důvěru a já ho na oplátku nechávám trochu řádit, protože vím, jaký jsem byl já před sedmi lety.“
Jenomže ten den byl Libor u své přítelkyně a telefon si nechal v kapse u bundy. „David se mi snažil dovolat, ale já z patra zvonění neslyšel. On se nakonec proto rozhodl sám, že bych s přespávačkou jeho přátel neměl problém.“
Když jsem se vrátil, doma byl neskutečný nepořádek. Nestihli jsme včas uklidit a vina je samozřejmě na mé straně
Libor se ráno vrátil domů před osmou, přesně, jak byl zvyklý. Věděl dobře, že se máma vrátí domů kolem deváté. „Hned ve dveřích mě vyděsil nepořádek. David už byl uprostřed úklidu a omlouval se. Prý se jim párty s kamarády vymkla z rukou.
Když jsem mu řekl, že jsem nic takového nepovolil, ihned mi objasnil, že se mi nedovolal, a bral to proto jako souhlas,“ vzpomíná Libor. „Samozřejmě bych nejspíš vzal přítelkyni k nám a kamarády mu dovolil, jak jsem říkal, snažím se na něho nebýt přísný. Určitě bych si ale pohlídal, aby zůstali v pokoji a neudělali takový nepořádek.“
Bohužel David a jeho dva kamarádi chtěli ten večer sledovat seriály a jediná televize byla k dispozici v obývacím pokoji. „Že snědli všechny zásoby sušenek a chipsů, to by jim máma asi odpustila. Ale bohužel přišla dřív, než jsme uklidili nepořádek, a já tak musel s pravdou ven,“ říká Libor.
Když matce přiznal, že často nechává Davida samotného, naštvala se. Nepomohlo vysvětlování, že je Davidovi už patnáct, nepomohly přísahy, že příště už telefony brát bude. „Na Davida byla naštvaná jen pár dní. Ale moje nezodpovědnost jí vadí dodnes. Zase jsem si ale posílil s bratrem pouto. Možná to bude i tím, že jsem vzal vypitou flašku vína na sebe, aby neměl trouba průšvih ještě větší.“
Autor: Šárka Cvrkalová
