Je dávno zažitou představou, že kominíci přináší štěstí. I Liběna byla o tomto tvrzení přesvědčená, ačkoli sama nikdy žádného kominíka osobně nepotkala. Až donedávna, kdy měla tu možnost si na jednoho i sáhnout.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Věřila, že jí kominík přinese štěstí. Vždyť přesně takhle to funguje, nebo ne? Jenže v případě Liběny všechno dopadlo úplně jinak.
Ještě nikdy jsem kominíka nepotkala. Až toho dne
O kominících se často mluví ve spojitosti se štěstím, ale já bohužel patřila k těm, kteří neměli žádnou historku. Ještě nikdy za celý svůj život jsem totiž kominíka tváří v tvář nepotkala.
Až do jednoho dne. Vracela jsem se domů z práce, a ačkoli to běžně nedělám, vzala jsem to tentokrát domů jinou trasou než obvykle. Z jednoho domu, kolem kterého jsem procházela, zrovna vyšel kominík.
Můžu si na vás sáhnout?
Cítila jsem se jako malá holka, která poprvé viděla poníka. Musela jsem toho využít, proto jsem daného muže doběhla k jeho autu a trochu nesměle rozklepaným hlasem se ho zeptala, jestli si na něho mohu sáhnout.
Usmál se od ucha k uchu, určitě byl na takové otázky zvyklý. A skutečně mi dovolil, abych si sáhla na jeho knoflík. Na rozloučenou mi popřál hodně štěstí a já věřila, že nyní skutečně přijde.
Jedna pohroma střídala druhou
Doma jsem svému muži nadšeně vyprávěla, že jsem konečně potkala kominíka, a dokonce si na něho sáhla. Smál se mému nadšení. Já ale byla přesvědčená, že mi setkání s kominíkem skutečně přinese štěstí.
Jenže to bylo spíše naopak. Na druhý den se mi totiž děla jedna pohroma za druhou. Nejdříve jsem si myslela, že je to jen hloupá náhoda, ale jak den pokračoval, došla jsem k názoru, že za tím stojí ten kominík ze včerejška.
Mobil v kanálu byl můj nejmenší problém
Spadl vám někdy telefon do kanálu? Dřív jsem si byla jistá, že takové věci se ani nedějí. Jenže mně se stala, lovila jsem zvonící mobil z kabelky, nešikovně jej chytila a on propadl kanálovou mřížkou. Co teď? Sama jsem těžké víko zvednout nedokázala, tak jsem se musela ponížit a požádat kolemjdoucího muže.
Jak jsem se shýbala nad kanálem, vůbec jsem neřešila, že je hned vedle mě obrovská kaluž po ranním dešti. Došlo mi to až v okamžiku, kdy kolem projelo auto a kompletně mě nahodilo. Domů jsem se tak vracela se smradlavým telefonem a promočeným oblečením od břečky z kaluže.
Štěstí? Spíš pořádná smůla!
Už jsem byla skoro doma, v bezpečí před pohromami, když mi na schodech vedoucích k našemu domu nešikovně proběhl pod nohama náš kocour Ferda. Nestihla jsem zastavit a nechtěla jsem mu ublížit, tak jsem udělala krok vedle.
A zlomila jsem si nohu po nešťastném došlápnutí. Bolest to byla neskutečná a já se nezmohla na nic jiného než na hlasité vzlyky, díky kterým mě našel manžel, jak se válím na zemi. Do nemocnice mě vzal ubrečenou a špinavou od setkání s kaluží.
Že kominíci přináší štěstí? Tak to ani omylem. Mně setkání s ním přineslo jen pořádnou smůlu!
Autor: Nikol Kolomazníková
