Na svou první lásku z dětství vzpomíná každý z nás s úsměvem. Málokdy se ale stane, že se z ní nakonec vyklube vztah na celý život. Leona doufá, že Tomáš, do kterého se zakoukala už na základní škole, by se mohl stát jejím osudovým mužem.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Pamatuji si, jak se nám ostatní děti smály, když jsme spolu kamarádili. Tehdy bylo přátelství holky s klukem nevídané. My jsme jen oba odporovali, že jsme pouze kamarádi,“ říká Leona.
„Nevím, jak to měl tehdy on, ale já do něho zakoukaná byla. Ale nikdy bych to nepřiznala, vždyť nám bylo asi devět,“ dodává.
Nová práce měla být skvělá. Ale když jsem spatřila jeho, stala se příležitost ještě zářivější
Nedávno si Leona našla novou, dobře placenou práci. Na pohovoru zazářila a měla nastoupit okamžitě. „Byla jsem šťastná, platové ohodnocení bylo skvělé, navíc je firma jen pár minut cesty od mého bytu,“ říká.
„Když jsem přišla první den do práce, netušila jsem ale, jaké překvapení mě čeká. Na dveře brzy zaklepal člověk, který se mi představil jako můj kolega, který mě má zaučit. Málem jsem ho nepoznala!”
Tomáš poznal Leonu hned. Usmíval se a sdělil jí, že když viděl její jméno, nebyl si jistý, zda to není jen shoda náhod. „Úplně ve mně hrklo. Vypadal skvěle a já si hned vzpomněla na dětské dny.“
I když si Leona nejprve myslela, že Tomáš se bude historkám z dětství raději vyhýbat, zaučování se nakonec změnilo vždy ve vyprávění o tom, jak si jako mladí rozuměli.
„Ukázalo se, že i teď toho máme hodně společného. Oba rádi sportujeme, sledujeme stejné seriály, oba jsme zapálení pro práci. On je navíc fešák, jakého si sotva dovedete představit.“
Z pracovního oběda se vyklubalo rande
Hned druhý den pozval Tomáš Leonu na oběd. Tvrdil, že by jí mohl ukázat, kam se dá v okolí firmy zajít na jídlo. „Bydlím hned vedle, takže místa v okolí dobře znám, ale i tak jsem souhlasila,“ říká.
„Při obědě jsme nejprve skutečně řešili práci, ale nakonec se téma hovoru posunulo někam úplně jinam, a on dokonce začal žertovat o tom, že je to vlastně rande. Po odchodu z restaurace mi dal pusu na tvář a slíbil, že to jistě nebyl poslední oběd, který jsme spolu měli.“
I když se Leona s Tomášem neviděla dlouhé roky, cítí se, jako kdyby ho znala každý den. Přiznává, že se do něho možná i tak trochu zamilovala.
„Dávám tomu šanci. Bylo by skvělé, kdybychom spolu začali chodit a zjistili jsme, že nám to klape. Pak by se má dětská láska skutečně stala mým osudovým mužem“ říká.
Zda to páru skutečně vyjde zatím jasné není. Leona je i tak ale ráda, že má v nové práci někoho, koho zná, a na koho se může obrátit, kdyby měla jakýkoli problém.
Autor: Šárka Cvrkalová
