Tadeáš se rozhodl osamostatnit hned v osmnácti. Prakticky od puberty nemluvil o ničem jiném než o tom, že se chce přestěhovat a žít si svůj vlastní život. Bylo těžké ho zvládat. Máme ho s manželem rádi, ale nutit jsme ho do ničeho nemohli a vlastně pro nás bylo osvobozením představit si, že bydlí ve vlastním bytě.
Ve škole byl sice premiant, ale jenom proto, že se nepotřeboval učit, šlo mu to zkrátka od přírody. O to víc nás mrzelo, že nechce pokračovat se studiem, na druhou stranu když v prvním ročníku na střední začal být drzý k učitelům a bojovat se základními pravidly školy, bylo nám jasné, že nikdy mít titul nebude. Řekli jsme si, že si alespoň najde dobrou práci a postaví se na vlastní nohy, vždyť mít magistra v dnešní době není podmínka toho, aby člověk mohl žít šťastně.
Chodil po brigádách. Nedokázal se ani zaregistrovat na úřadě práce
Po tom, co se rozhodl odejít ze školy, vystřídal Tadeáš asi pět brigád. V žádné dlouho nevydržel, tvrdil, že hledá sám sebe. A jelikož jsme mu radili, aby se zaregistroval na úřad práce, z trucu to neudělal. Odmítal si totiž vzít k srdci jakoukoli radu. Kdykoli se dostal do finančních problémů, byli jsme mu s manželem dobří. Jenomže i přes naši výpomoc nezvládal platit dluhy.
Zdroj: 123RF.COM
Nejen, že se po dvou letech musel vrátit k nám do domu, ale také musel v zastavárnách rozprodat většinu elektroniky a na jeho jméno byla uvalena exekuce. Trvalé bydliště má stále u nás a exekutor si proto dluhy vybral na našem majetku.
Tadeáš zoufale shání práci. Teď by mu bylo dobré cokoli
Pozice, které jako brigádník opustil, by nyní i za poloviční plat rád bral. Udělal by totiž cokoli, aby se opět mohl odstěhovat. I když ho máme rádi, on nám neustále něco vyčítá a bojuje s námi. Za každou cenu chce ve svých jednadvaceti letech dokázat, že i bez rodiny dokáže přežít. Jenomže kvůli exekuci ho nikde nechtějí vzít.
Základem pro každou práci je totiž čistý trestní rejstřík a minimálně maturita. Tadeáš nemá ani jedno, ani druhé, a když už náhodou najde práci, kde nemusí mít středoškolské vzdělání, kvůli jeho dluhům ho odmítnou. Je to už půl roku, co se snaží něco najít. Ať už ho milujeme jakkoli, nezvládáme ho s manželem živit. Oba jsme prodavači v samoobsluze a práce nám tolik nevynáší. Můžeme pouze doufat, že si brzy najde něco svého.
Autor: Šárka Cvrkalová
