Lenka (46): Manžel je notorik, nechodí do práce a celý den pije. Stydím se k nám domů někoho pozvat

Luděk se vždycky rád napil. Už co jsme se poznali (a to nám tehdy bylo čerstvých osmnáct) mi dal jasně najevo, že vychlazené pivko a parta přátel je přesně to, co k životu potřebuje. Já ale byla naivní a tajně jsem doufala, že ho změním. Jenže nezměnila a jeho vášeň v alkoholu byla stále hlubší a hlubší…

„Neber si ho, budeš celý život nešťastná“

Luďka jsem si brala po čtyřech letech naší známosti. Byla jsem v té době bláznivě zamilovaná a skrze ony pověstné růžové brýle jeho nedostatky vůbec neviděla. Všímala si jich ale moje maminka, která mě často varovala. Stále mi v uších zní její slova. „Neber si ho, budeš celý život nešťastná,“ říkávala často a já nad tím vždycky jen mávla rukou. Luďka jsem milovala a stále jsem měla v hlavě jasnou představu, že se kvůli mně změní a alkoholu se vzdá.

Nevzdal.

Několik dní nebyl doma

Život s Luďkem nebyl zrovna peříčko. Zatímco dříve mu stačila třeba dvě tři piva, postupem času jich přibývalo. Když jsem čekala naši první dcerku, nebylo mu vůbec hloupé poslat si mě klidně v deset večer do obchodu pro tašku plnou lahváčů. I v pokročilém stádiu jsem se mu tak prakticky denně tahala s těžkými lahvemi piva. Sousedé nad tím kroutili hlavou a jemu to bylo jedno.

Když se narodila dcera, nic se nezměnilo. Moje přání, že ho třeba dcerka donutí s pitím přestat, se velmi rychle rozplynulo jako pára nad hrncem. Byl schopný se sebrat, odejít do hospody s kamarády a třeba tři nebo i čtyři dny se doma vůbec neukázat.

Z práce ho pokaždé vyhodili

Musím ale přiznat, že měl občas světlé chvíle, a to třeba i měsíc po alkoholu ani nesáhl. Našel si práci, aby se rodina měla lépe, chvíli sekal latinu. A pak prásk – spadl do toho znovu. Z práce ho tak pokaždé vyhodili z jednoho prostého důvodu: přišel tam opilý. A takhle to šlo pořád dokola a nic se nezměnilo ani po narození syna. Luděk chodil z práce do práce, pár dní mi svitla naděje, že konečně bude dobře, ale pak zase nastalo období temna.

Můj manžel je notorik

Už nedoufám, že se manžel změní. Jsme svoji již 24 let a já už dávno nejsem tak naivní, jako jsem bývala kdysi. Nyní už moc dobře vím, že moje maminka měla pravdu a já hloupá měla dát na její slova. Po boku Luďka totiž nejsem šťastná ani trochu.

Každý v okolí ví, že můj manžel je notorik, který si velmi rád přihne z lahve. Poslední dva roky už ani nechodí do práce, protože jeho světlé chvilky jaksi vymizely. Stydím se k nám domů kohokoli pozvat, protože Luděk nedá od rána do večera lahev z ruky, často je protivný, nevrlý a sprostý.

Děti už naštěstí dávno odešly, protože pochopily, že otec rozhodně není žádný vzor. Život s Luďkem není žádný med, teď už to vím. I když vedle něho nejsem šťastná, bojím se, že kdybych ho opustila, nedopadlo by to s ním dobře.

Autor: Nikol Kolomazníková