S Markem jsme svoji už přes deset let a máme spolu dvě krásné zdravé děti. Nejtěžší okamžiky manželství jsme paradoxně zažili ve chvíli, kdy před rokem přišel o řidičský průkaz. Díky hloupé chybě se náš vztah málem rozpadl.
S rodinou, psem a dvěma kočkami žijeme v rodinném domku na vesnici, kde se bez dvou aut neobejdeme. Manžel je umělec a tak má oproti mě často nepředvídaný pracovní program. Já pracuji v blízkém městě vzdáleném patnáct kilometrů. Děti chodí do školy vzdálené pět kilometrů a mají i pestrý odpolední program. I se dvěma auty je tedy organizace rodinného času občas pěkné dobrodružství.
Osudová chvíle nastala zcela nečekaně. V sobotu odjel Marek do města na koncert, v rámci kterého měl krátké vystoupení. Byli jsme domluveni, že zde přespí. Ráno už ale domů nepřijel. Zazvonil mi telefon a on mě zkroušeným hlasem prosil, jestli bych pro něj nepřijela. V noci po koncertě ho zcela nesmyslně napadlo přeparkovat o pár metrů auto a že už měl nějaké to pivo v sobě nemusím psát. Samozřejmě, že ho zastavili strážníci a problém byl na světě. Manžel přišel na půl roku o papíry.
Šílená jízda na dno sil
Zdroj: 123RF.COM
Šílenství, které následovalo jsem si nedokázala ani v nejhorším snu představit. Veškerá přeprava všech členů rodiny z místa na místo rázem ležela na mých bedrech. V té době jsme ještě rekonstruovali část domu, takže kromě vození manžela na vlak nebo autobus, dětí do školy, ze školy, na kroužky, nákupů, doktorů, jsem ještě musela taky rychle sehnat a přivézt šrouby nebo beton.
Už po dvou týdnech to u nás začalo pořádně vřít. Já byla permanentně ve stresu, protože jsem kromě toho všeho musela ještě zvládat vlastní náročnou práci. A Marek? Ten byl v pohodě. Jenom mi vždy oznámil kdy a kam je třeba ho přesunout. Od rána jsem jezdila jak splašená myš. V práci jsem sotva stíhala termíny a už jsem chvátala zase odvézt jedno dítě na trénink, druhé na sbor. Večer co večer jsem padla do postele úplně vyždímaná.
Nikdy víc!
Už ráno jsem se budila ve stresu, zda vše stihnu a z práce, která se mi kupila na stole. Napětí mezi mnou a Markem se každý den stupňovalo. Dřív jsme se skoro vůbec nehádali a teď to byl náš denodenní chleba. Kdybych se nemohla v nejhorších chvílích spolehnout na mojí mamku, tak nevím, jak by to dopadlo. Nikdy by mě nenapadlo, jak taková věc, jako nemít šest měsíců řidičák, může narušit náš vztah.
A víte, co je na tom nejvtipnější? Minutu po tom, kdy se Marek vrátil s řidičským oprávněním domů, už to byla zase láska. Samé miláčku, lásko. Ve finále jsme se tomu zasmáli, ale věřte mi, sáhla jsem si během toho půl roku opravdu na dno. Kdyby se to mělo opakovat, nechám si ho snad vzít dobrovolně taky, jen abych nemusela opakovat tuto šílenou půlroční jízdu, která nás málem stála náš krásný vztah.
Autorka: Svatava Pokorná
