Lenka (35): Cesta na Bali mi změnila celý život i pohled na svět

Vzpomínám si, jak jsem už i na základní škole nechtěla nic jiného než se učit, jak být skvělou a uznávanou právničkou. Bavily mě zákony a učila jsem se je nazpaměť. Chtěla jsem obhajovat všechny možné lidi a pomáhat tak světu. Vše se změnilo jedinou cestou do zahraničí a já už nikdy nebyla stejná.

Dětské sny

Jako malá holčička jsem se těšila na jediné – až budu dost velká na to, abych mohla pracovat, jako právnička v nějaké prvotřídní firmě. Těšila jsem se i na roky strávené na vysoké škole. Sen se stal skutečností a já začala studovat na nejlepší právnické univerzitě v Praze. I když byla výuka náročná, velmi mě bavila. Chtěla jsem dodělat školu a hned poté se vrhnout na advokátní zkoušky. Po sedmi letech jsem měla vše úspěšně za sebou a nemohla se dočkat svého vysněného povolání. Viděla jsem se v krásné kanceláři v černém kostýmku a na pravidelných schůzkách s klienty.

Jasné cíle

Vždycky jsem byla spíše realista nežli snílek. Jasně jsem si stanovila vizi a šla za ní. Věřila jsem si a pak dosáhla svého vytouženého cíle. Najednou se něco změnilo – neměla jsem už vůbec radost. Netušila jsem, kdo jsem a proč jsem se vůbec tak hnala být právničkou. Neměla jsem náladu na nové případy a práce mi najednou připadala nudná. Můj život se po třech letech sesypal jako domeček z karet. To jsem ještě netušila, jak se vše obrátí k lepšímu.

Nečekaná zpráva

Jednoho dne mi napsala kamarádka, která žila několik let na Bali. Dříve byla moje nejlepší přítelkyně na střední škole. Jak už to mezi děvčaty po střední škole bývá, ztratily jsme na sebe kontakt. Proto mi tato milá náhoda přišla vhod. Marie se ptala, jak se mám a jestli jsem s právničinou spokojená. Upřímně jsem jí odpověděla a snažila jsem se jí vysvětlit můj postoj a vnitřní neklid.

Marie se mi svěřila se svými problémy a s její vlastní cestou nalezení „pravého Já“. Měla to velmi těžké, její rodiče umřeli po tragické autonehodě a ona nevěděla, jak si dále počínat. Koupila si proto letenku na Bali a doufala v zázrak. Netrvalo to dlouho a našla si skupinku Čechů, kteří pronajímali turistům chatky u moře a začala pro ně pracovat. Dělala pokojskou i sekretářku v jednom. Nebyla to náročná ani moc dobře placená práce, ale mělo to své velké výhody. Jednou z nich byl vlastní bungalov u pláže s neomezenou zásobou čerstvého ovoce a zeleniny.

Bylo to silnější než já

Nedokázala jsem to nikomu vysvětlit, ale po mém rozhovoru s Marií jsem dala v práci výpověď a koupila si letenku. Nevěděla jsem, co si mám sbalit. Nosila jsem jen samá sáčka, kostýmky a podpatky. Taková garderoba se na exotickém ostrově zrovna dvakrát nenosí. Vyhrabala jsem staré kousky ze svého šatníku a sbalila si šaty, plavky a volná trička. Říkala jsem si, že to musí stačit. Najednou jsem neměla potřebu nic vlastnit a cítila jsem se svobodně. Jela jsem vstříc novému osudu jménem Bali.

Změna je život

Nervozita stoupala a neuvěřitelně dlouhý let jsem měla konečně za sebou. Opálená Marie mě čekala na letišti a s přátelským úsměvem mě objala. Cítila jsem z ní obrovskou pozitivní energii a byla jsem naprosto unešená kouzelným prostředím. I když byl únor a v Česku stále sněžilo, tady bylo až neskutečné teplo.

Krásy ostrova

Marie mi dovolila bydlet na chvíli s ní, než se rozkoukám a rozhodnu se, zda zůstat. Bála jsem se, jestli všichni mí známí, přátelé, kolegové i rodina neměli přece jen pravdu a já se prostě zbláznila. Cítila jsem tak silné nutkání opustit domov a zapustit své kořeny někde jinde. Pár dní jsem se jen procházela po pláži a nasávala tamní atmosféru. Nechala jsem se unášet vůní trhů s jídlem, projela jsem se na slonovi a utrhla si avokádo ze stromu, jako by to bylo obyčejné jablko. Začala jsem se tam cítit jako doma a vymýšlela jsem, co budu dělat dál.

Mé poslání

O pár týdnů později mě Marie představila svým zaměstnavatelům a já si s nimi ohromně padla do oka. Nakonec se z nás stali přátelé a nabídli mi místo pokojské. Do začátku jsem potřebovala nějaké zkušenosti, tak jsem práci přijala. Po roce bydlení v ráji jsem začala cvičit jógu a ukázalo se, že mám ohromný talent. Než jsem nastoupila na práva, tak jsem ráno na pár minut jógu dříve zkoušela. Jediné, na co jsem v té době měla čas byla má práce a já na jógu jsem úplně zanevřela. Tělo očividně nezapomnělo.

Začala jsem docházet na místní kurz jógy a za pár měsíců si udělala certifikaci na instruktora. Četla jsem na toto téma samé zajímavé knížky a dál se vzdělávala. Dívala jsem se na videa a učila se od těch nejosvícenějších. Po třech letech každodenní poctivé jógy jsem ji sama začala vyučovat. Je tomu pět let, co žiji na Bali a jsem nejšťastnější, jaká jsem jen kdy byla.

Věřte v nemožné

Nikdy bych nevěřila, že svůj právnický titul vyměním za certifikát jógy. Své kostýmky s lodičkami za legíny a pohodlná tílka. Každodenní hodinové líčení za krásné opálení s jemnou řasenku. Celé dny strávené v kanceláři za hodiny cvičení na pláži při východu i západu slunce.

Někdy to, co je pro vás nejlepší, je tím nejšílenějším a nejméně pravděpodobným, co by vás v životě mohlo napadnout.

Autor: Monika Holemá