Laura (33): Manžel si mě plete se služkou, jeho chování mě ubíjí

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
uklizecka
uklizecka

S manželem jsme svoji osmým rokem. Už když jsme spolu chodili, bylo mi jasné, že je Honza vůdčí typ. Z nějakého důvodu mi ale jeho dominantní povaha imponovala. Možná právě proto jsme se již po půlroční známosti brali. Tenkrát jsem ještě netušila, jak moc bude Honza ve společném životě náročný.

Vždycky chtěl mít doma dokonale uklizeno

Nikdy jsem nebyla nepořádný člověk, nicméně musím s pokorou přiznat, že nepatřím k lidem, kterým by vadilo den neumyté nádobí nebo třeba odložený hrníček od kafe na stole. Už jako malá jsem byla ze strany rodičů vedena k tomu, že si mám po sobě uklízet.

Maminka mi od raného věku vtloukala do hlavy, že úkolem ženy je udržovat domácnost uklizenou a čistou. Ačkoli nejsem kdovíjaký bordelář, Honza je naprostý opak – doma musí mít dokonale naklizeno, ať se děje, co se děje. To mi dal ostatně dost jasně najevo už pár dní poté, co jsme spolu začali bydlet.

Žena je od toho, aby muži posluhovala

Zdroj: sasha1806/123RF.COM

Manžel si mě za ty společné roky přepracoval k obrazu svému. Už se nestávalo, že by na lince zůstal neumytý talíř, že bych na konferenčním stolku v obýváku zapomínala hrníček od čaje nebo od kafe nebo že bych jeden jediný den nevysála. Honza si velmi rychle navykl na to, že když přijde domů z práce, dalo by se doma jíst z podlahy.

Samozřejmě jsem se proti jeho pedantství v úklidu několikrát ohradila. Vždycky mi na to odpověděl jednu a tutéž větu: „Ženská je přece od toho, aby svému chlapovi posluhovala.“ Někdy k tomu ještě dodal dovětek, že přece právě proto si mě bral.

Nestíhám kamarádky ani koníčky, protože musím doma uklízet

Zdroj: 123RF.COM

Můj život vedle Honzy velmi rychle sklouznul ke stereotypu. Každý den mi totiž přijde na chlup stejný jako ten předchozí. Přijdu domů z práce, obstarám děti a vrhám se do úklidu. Utřít prach a vysát, umýt WC a koupelnu, vyleštit zrcadla – to je má každodenní rutina. Mohu být sebevíce unavená, ale kupředu mě neustále pohání vědomí, že by se Honza po příchodu z práce domů rozčílil, kdyby našel na poličce smítko prachu nebo drobek na podlaze.

Kvůli neustálé snaze udržovat naši domácnost dokonale čistou nemám žádný čas na kamarádky ani na své koníčky. Kolegyně z práce už mě několikrát lákaly na kafe, nebo třeba na skleničku vína, ale já vždycky musela odmítnout. Co kdybych nestihla doma uklidit a Honza by se naštval?

Zdroj: 123RF.COM

Za protivného a nerudného manžela mi to rozhodně nestojí, i když samozřejmě nebudu lhát, že bych si někdy s chutí nevyrazila s kamarádkami někam posedět nebo se místo úklidu nevěnovala nějaké své zálibě.

Začínají mi docházet síly

Svého manžela miluji, čím dál častěji ale sama na sobě cítím, že mi ubývají síly i veškerá chuť. Chápu, že je Honza zvyklý mít doma uklizeno, ale jsem taky pořád jenom člověk, ne žádný robot, pro kterého by byl úklid středobodem vesmíru. Bojím se ale manželovi se svými pocity svěřit. Děsí mě jeho reakce i vědomí, že by si z mého naříkání možná vůbec nic nedělal.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články