Kristýna nikdy nebyla moc romantická duše. Na mužích ocenila to, že se k ní chovají upřímně a neberou ji jako něco, co musí opečovávat a chránit. Přesto se ironicky zamilovala právě do muže, který jí chce jenom lichotit a dělat pro ni první poslední.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Jmenuje se Miloslav. Což k němu opravdu sedí, protože je milý, hodný, ochotný snést mi modré z nebe. Já ho miluji, což nechápu. Vždycky mi totiž toto podlézání u mužů vadilo. A já se stydím mu říci, že bych ocenila úplně jiné zacházení,“ říká čtenářka.
Pořád mi lichotí, nosí mi růže, nenechá mě nic dělat, abych si neublížila
Kristýna je s Miloslavem už půl roku. Jeho chování jí od začátku leze na nervy, ale miluje ho, a tak všechno snáší. „On si asi myslí, že si mě musí udržet. Proto se ke mně chová ve všech ohledech hezky. Ale pravda je, že tím mě spíš odrazuje,“ svěřuje se.
„Skoro každý týden mi přinese nějakou květinu. Nikdy jsem na kytky moc nebyla, teď to mám doma jako v zahradnictví. Růže musím sušit, kdybych je totiž po pár dnech vyhodila, mohlo by se ho to dotknout. Teď mi navíc začal kupovat živé kytky v květináči, o které se musím starat.“
Navíc Miloslav podle Kristýny nešetří lichotkami. „Neustále mi říká nějaká milá slůvka, já bych ale byla raději, kdyby mi místo miláčka říkal prostě jménem. Trochu mě unavuje být pořád jen jeho zlatíčko, co se nesmí pohnout z postele, aby si neublížilo.“
Kristýna byla podle všeho soběstačná a samostatná. Bavily ji domácí práce, vaření, uklízení. Ale i přibíjení poliček a opravy rozbitých spotřebičů.
Se vším si poradila. Jenže teď, když se něco rozbije, Miloslav ji pošle odpočívat a o všechno se postará. „Připadám si hrozně malomocně, když všechno dělá za mě,“ říká čtenářka.
Nevím, jak mu říct, že nejsem z cukru
Kristýna se už několikrát pokoušela Miloslavovi objasnit, že by si některé věci udělala ráda sama. „Říkala jsem mu snad stokrát, že mě práce baví. On ale trvá na tom, že bych měla víc odpočívat. Když prý mu vařím a uklízím po něm, alespoň něco udělá on, abych já jako žena nemusela tolik dřít.“
U ostatních mužů, se kterými Kristýna byla, nedokázala lichotky a pomoc snést. Ale Miloslavovi všechno toleruje. „Opravdu jsem se do něho zamilovala. Nevím, jak je to možné, chlapi jeho povahy mě vždy spíš odrazovali,“ říká.
Přestože Miloslav Kristýnu v některých ohledech irituje, ona o něm vážně uvažuje jako o muži, se kterým chce zůstat. Bojí se ale, že se jeho ochranářské chování ještě zhorší.
„Co když jednou budu mít děti a on se o mě bude chtít starat ještě víc? Co když se bude bát o ně a bude s ním k nevydržení?“
Na odpovědi je ochotná si Kristýna počkat. I tak ale přemýšlí o tom, že konečně Miloslavovi řekne, aby ji bral více jako rovnocenného člověka než jako křehkou ženu, kterou ona stejně nikdy nebyla.
Autor: Šárka Cvrkalová
