Jaro je skvělá doba pro nové začátky. Je prostě plné nové energie, která přímo vybízí k tomu, abychom se po zimě probudili a začali zase opravdu žít. A co teprve, když se probudíte po několika letech nepříliš úspěšného vztahu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Kristýna se už před více než rokem rozešla s partnerem v situaci, jakou možná znáte i vy. Tak trochu přežitý vztah, který měl skončit už dávno, ale oba partneři ho udržovali spíše ze zvyku. Znovu nabytou svobodu Kristýna oslavila po svém.
V dobrém i ve zlém
S Romanem jsme spolu chodili dlouho. Skoro už ani nevím, jak dlouho. Byli jsme spolužáci ze střední školy, oba jsme patřili do stejné party, která se potkávala každý den i po vyučování, a náš vztah prostě vyplynul z okolností. Když jsme se dali dohromady, bylo nám oběma sotva 18, a jak to tak bývá, když je vám 18, všechno bylo prostě báječné.
Náš vztah přežil i studium na vysoké škole navzdory tomu, že jsme každý studovali v jiném městě a nevídali jsme se tak často. Po škole jsme se sestěhovali a pro všechny kolem to bylo prostě jasné.
My dva jsme prostě spolu, brzy se vezmeme a budeme mít děti. Moc se nám ale nechtělo do toho nalinkovaného scénáře zabřednout. Hodně jsme cestovali, a protože jsme měli dobře placenou práci oba dva, bylo snadné trávit na cestách a dovolených opravdu hodně času.
Dlouho jsme se věnovali i přestavbě bytu, a když skončila i tahle etapa, bylo nám oběma už přes třicet. Hlasy našeho okolí a rádoby vtipné otázky na téma, kdy bude svatba a jestli už jsem těhotná, ještě zesílily. Ale mezi námi bylo naopak stále častěji ticho.
Když jsme zrovna necestovali a nezabývali se zážitky z dovolené, zjišťovali jsme, že si vlastně nemáme co říct. Jako kdyby nás najednou bavily úplně jiné věci. Jako kdybychom najednou zjistili, že jsme vlastně každý úplně jiný.
Rozchod s těžkým srdcem
Nakonec jsme se dohodli, že se rozejdeme. Našemu vztahu chyběl náboj i smysl a v té době už jsme spolu žili spíš jako sourozenci nebo dobří kamarádi, ale i tak nebyl náš rozchod jednoduchý. Byli jsme na sebe zvyklí a představa, že po těch letech máme hledat nového partnera byla trochu děsivá.
Z našeho bytu jsme se odstěhovali oba dva. Nedokázali jsme si představit, že bychom měli zůstat tam, kde jsme společně prožili tolik let. Byt jsme prodali, a vyráželi tak do samostatného života každý dobře zajištěný.
První týdny po rozchodu se ale úleva zkrátka nedostavovala. I když jsem už k Romanovi vlastně necítila nic, co by se partnerské lásce i jen podobalo, chyběl mi. Chyběl mi někdo, kdo by mě obejmul, vedle koho bych večer usínala.
Udělala jsem tedy to, co jsem uměla nejlépe. Koupila jsem si last minute letenku a vyrazila pryč, daleko od všech problémů.
Jako z románu
Cítila jsem, že potřebuju nějaký předěl, kterým celou epizodu s Romanem uzavřu. Něco, čím oddělím svůj starý a nový život. Měla jsem v plánu strávit měsíc v Thajsku, přijít tak na nové myšlenky i uspořádat ty staré.
Milovala jsem exotiku a bílé písečné pláže. První týden jsem strávila vlastně jen pospáváním na pláži, pitím koktejlů a čtením knih. Na druhý týden jsem konečně začala mít chuť zase pořádně žít. A zamilovat se.
Na jaře jsem tyhle pocity mívala vždycky, ale s Romanem jsem se je postupně naučila trochu utlumovat. Nakonec se scvrkly na pozorování a hodnocení kolemjdoucích mužů s mou nejlepší kamarádkou Janou, když jsme vysedávaly u kávy.
Pláž byla dokonalé místo na rozjímání o mém budoucím partnerovi. Spousta osvalených sportovců v plavkách byla dobrým začátkem. Kochala jsem se tím pohledem a spřádala plány i ve chvíli, kdy ke mně jeden z nich přistoupil.
Měl sluncem zesvětlené vlasy, tmavé oči a roztomile připálený nos. Prozradil mi, že je z Holandska a tráví tady s kamarády pravidelnou jarní dovolenou. Od chvíle, co mě oslovil, už ale o kamarády ani nezavadil.
Tak to má být
Do konce mého pobytu jsme spolu byli každý den. Pozorovali romantické západy slunce, plavali v moři, ochutnávali místní kuchyni, užívali si jiskření a přitažlivost, kterou jsme cítili. Zase jsem si vzpomněla, jaké to je, když se člověk zamilovává, i když jsem věděla, že právě z tohohle vztahu nic nebude.
Přiznala jsem svému dočasnému partnerovi všechno o právě ukončeném vztahu. Jen pokrčil rameny a prohlásil, že na tom, co si můžeme užít společně, to vlastně nic nemění. S radostí jsem jeho postoj přivítala.
Do letadla na zpáteční cestu jsem tak sedala odpočatá a s pocitem, že vím, že zase můžu milovat. Moje obavy z budování nového vztahu byly tytam a já se těšila na to, co bude dál.
Autor: Daniela Jílková
