Ještě nikdy jsem pořádně nepracovala. I tak si mohu dovolit žít na vysoké noze a mám v podstatě úplně všechno, na co si prstem ukážu. Chcete prozradit, v čem spočívá mé tajemství?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Přišla jsem na způsob, jak mít koláče i bez práce. Kdekdo by nad tím nápadem kroutil hlavou, ale mně maximálně vyhovuje. Jsem si jistá, že až vám prozradím, o co jde, budete mi závidět!
Vydržela jsem to měsíc
Když jsem po škole nastoupila do své první práce, měla jsem naivní představy. Už první týden pro mě byl procházkou peklem.
Nesnáším vstávání a do práce jsem musela vstávat už před pátou ráno. To pro mě byla noční můra, strašně mě to otravovalo!
Vydržela jsem to měsíc. Z toho jsem tam asi pětkrát přišla pozdě, protože jsem se nedokázala vykopat z postele. Asi vám nemusím říkat, že vedení z toho nadšené nebylo…
Přičichla jsem k pohodlí
Tehdy jsem se plácala z práce do práce. Najít takovou, kde bych nemusela brzy ráno vstávat, se ukázalo mnohem těžší, než jsem si myslela.
Zkoušela jsem pracovat v nočním baru, kde to šlo o něco lépe. Ale zase mi vadilo, že jsem se cítila nedostatečně finančně ohodnocená.
V té době jsem začala randit s Tomášem. Potkala jsem ho právě v onom baru. Byl to zazobaný podnikatel, který mi ukázal, jak pohodlný život dokáže být.
Snadno jsem přičichla k luxusu, který mi nabízel. Vztah nám sice nevydržel, ale ty dva měsíce, kdy jsem nemusela nic dělat a jen si užívala jeho peníze? To byla jízda!
Dostala jsem nápad. A zafungoval!
I když vztah s Tomášem nevyšel, já byla odhodlaná zajistit si pohodlný život. Začala jsem si muže vybírat podle toho, kolik peněz měli na účtu.
Nevěřila jsem tomu, že by to mohlo fungovat, ale šlo to lépe, než jsem čekala! Chlapi jsou v tomhle úplně stejní – stačí na ně vytasit ženské zbraně a doslova vám zobou z ruky!
Do práce nemusím a mám všechno, po čem toužím!
Už několik let si žiji jako v bavlnce. Do práce nemusím, už žádné vstávání ani buzerování o nadřízených. Vstávám kolikrát před obědem, nemám žádné povinnosti a život si užívám na maximum.
Můj recept už znáte. Stačí se pověsit na bohatého chlapa, kterému dáte to, co od ženy chce, a on vás na oplátku zahrne přepychem, kdy nebudete muset hnout prstem.
Zní to jako sen, že? Má to i jednu stinnou stránku. Hodně známých a kamarádů se proti mně otočilo zády. Podle nich jsem vypočítavá, a dokonce nechutná. Ani rodina to neschvaluje, sestra o mně prohlásila, že jsem zlatokopka.
No a co? Každý ať si žije po svém. Mně práce smrdí, nesnáším povinnosti a vstávání za tmy. Díky svému receptu mám přesně takový život, který jsem vždycky chtěla. A na názory druhých kašlu!
Autor: Nikol Kolomazníková
