Eva pracuje jako knihovnice už mnoho let a svoji práci miluje nadevše. Dokázala by vyjmenovat snad každou knihu, kterou kdy vzala do ruky. Mnoho z nich jich také přečetla a nikdy nemá dost.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Za roky práce v knihovně byla Eva svědkem mnoha zajímavých věcí. Ještě před nedávnem přesvědčovala samu sebe, že už v knihovně zažila všechno. Pak ale načapala jeden zvláštní pár u něčeho velmi podivného.
Svoji práci miluji!
K práci knihovnice mě už jako malou holčičku přivedla moje babička. Ona i moje maminka byly knihovnice a stejně jako já tu práci milovaly.
Vystřídala jsem několik knihoven, ale posledních deset let jsem v městské knihovně, kterou denně navštíví mnoho lidí.
Baví mě sledovat, že ke knihám hledají kladný vztah třeba už malé děti, které sem chodí s rodiči. Stejně tak i starší babičky, které si nadšeně odnáší nově půjčené knihy.
Myslela jsem si, že už jsem zažila a viděla všechno
Kdekdo by řekl, že práce knihovnice je vlastně docela nuda. Že je mým jediným úkolem půjčovat knihy nebo ty vrácené dávat zpět na jejich místo.
Dovolila bych si směle oponovat, že práce v knihovně není nudná ani zdaleka. Za ty roky, co se tím živím, jsem už toho viděla hodně.
Dokonce bych si troufla tvrdit, že už jsem zažila všechno. Od milujícího se páru schovaného mezi regály s detektivkami, až po pána, který si myslel, že nepoznám, kolik knih se snaží tajně propašovat pod kabátem.
Tohle bylo i na mě silné kafe
Ještě donedávna jsem si myslela, že už mě jakožto znalou a zkušenou knihovnici nic nemůže překvapit. Jenže to jsem se spletla.
Byl všední den, něco kolem druhé hodiny odpoledne. Jak to tak bývá, v knihovně byl klid. Vydala jsem se vrátit několik výtisků zpět na jejich místa a v odlehlejším koutu knihovny našla podivný mladý pár.
Nejenže oni sami ve mně vyvolávali podivné pocity už jen tím, jak vypadali, ale především dělali něco, co i na mě bylo dost silné kafe.
Musela jsem si zavolat pomoc
Jsem zvyklá na ledasco, ale aby se někdo rozhodl uspořádat přímo v knihovně nad rozečtenými knihami jakýsi obřad, nebo k čemu se to schylovalo, to jsem ještě nezažila!
Ti dva si s sebou přinesli svíčky, dokonce i nějakou vonnou tyčinku, kterou zapálili. To nejhorší, co jsem ale viděla, byla myš schovaná v kleci, kterou se chystali obětovat.
Na tohle jsem sama nestačila, zavolala jsem si pomoc. Naštěstí povolaní policisté, kteří sídlí kousek od naší knihovny, přišli velmi rychle a stihli zasáhnout dříve, než ta myška za doprovodu podivných procesů přišla o život.
Nic divnějšího jsem za ty roky, co pracuji jako knihovnice, nezažila a hádám, že ani zažít nemohu. Doteď je mám před očima a kdo ví, co by se stalo, kdybych je neobjevila včas.
Autor: Nikol Kolomazníková
