Klára (48): Povím vám tajemství naší rodiny. Předem upozorňuji, že je to jen pro silné povahy

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
zena 46 scaled
zena 46 scaled

Naše čtenářka Klára se nám svěřila s tajemstvím její rodiny. Pokud si troufáte odhalit pravdu, kterou snesou jen silné povahy, začtěte se, co o své rodině Klára prozradila. Z jejího vyprávění místy nepříjemně mrazí v zádech.

Klára je naší čtenářkou už dlouhou dobu. Doposud se ale ostýchala přiznat, jaké tajemství má její rodina. Varovala nás, že pravdu nezvládne každý.

V dětství jsem zažila něco děsivého

Klářino vyprávění začíná o mnoho let zpátky. Ve svém e-mailu se totiž vrací až do dob svého dětství. Tehdy totiž zažila něco, z čeho by nejednomu z nás přeběhl mráz po zádech.

„Když jsem byla dítě, u nás doma se moc nemluvilo o tom, jaké má táta povolání,“ vzpomíná Klára. „Pamatuji si ale, že měl plnou skříň černých obleků. Ty visely i ve skříni mého dědečka,“ dodává.

Jednoho dne, když bylo Kláře asi sedm, ji ze školy výjimečně nevyzvedla maminka, ale děda. Vzal ji s sebou do práce, kde předtím nikdy nebyla.

„Nevěděla jsem, kam jdeme. Šli jsme kolem hřbitova, a pak jsme zahnuli do ošklivé budovy,“ popisuje Klára. „Zrovna přijelo auto a z něho vynesli rakev. Byla jsem malá a hrozně jsem se vyděsila,“ přiznává.

Měla jsem před kamarády tajemství

„Děda mi toho dne poprvé prozradil, čemu se on i můj táta věnují,“ píše Klára. „Řekl mi, že jsou pohřebáci a že tohle je jejich práce. Starat se o mrtvé,“ dodává.

Zpočátku se Klára pravdy o rodině děsila, ale později už jí na tom nepřišlo nic divného. Dokonce si zvykla chodit s otcem nebo dědou do práce, kde byla často svědkem manipulace s mrtvými těly.

„Před kamarády jsem o tom nesměla mluvit,“ vzpomíná Klára, co jí tehdy maminka kladla na srdce. „Bylo to moje tajemství, o kterém nikdo nesměl vědět.“

Váhala jsem, zda chci převzít rodinnou tradici

Když bylo Kláře 25 let, oslovil ji tatínek s netradiční žádostí. Chtěl po své nejstarší dceři, aby v povolání, které se u nich v rodině už roky traduje, nadále pokračovala.

„Ačkoli jsem věděla, že povolání hrobníků je u nás v rodině svým způsobem dědičné, upřímně jsem si neuměla v první chvíli představit, že bych se tomu měla také věnovat,“ netají se Klára.

Proto si s odpovědí na nabídku svého otce dala načas. Váhala, zda chce pokračovat v tak temném povolání, kde jsou prakticky každý den v kontaktu se smrtí.

„Nespočítala bych, kolikrát jsem asistovala, když se manipulovalo s nebožtíkem. Zpočátku jsem z toho byla nesvá, ale po čase už mi to ani nepřišlo,“ vysvětluje.

Ne každý má pro to pochopení

Klára se nakonec rozhodla pokračovat v tom, s čím začal už její pradědeček. Svěřila se ale, že pro její rodinou tradici nemá každý pochopení.

„Neříkám to každému, čemu se s manželem věnujeme,“ píše Klára. „Potkala jsem lidi, kteří pak nade mnou ohrnovali nos, nebo se s námi přestali stýkat,“ vysvětluje a dodává, že ačkoli povolání hrobníků nevoní každému, ona se za to nestydí.

Autor: Natálie Kabourková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články