Poslední roky byly pro Kláru v mnoha ohledech velmi těžké. Žila po boku muže, který ji psychicky týral. Kvůli němu se z ní po letech stala troska. Neuměla si vážit sama sebe a kvůli tomu, jak se k ní její manžel choval, sama sebe vnímala velmi kriticky.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Klára neuměla říci ne. Očekávalo se od ní, že bude sdílet názory svého muže. Její okolí si nevšímalo toho, na jak hluboké dno ji manžel srazil.
Postupem let se ze mě stal někdo jiný
Klára a Ivan se vzali před sedmnácti lety. Klára se vdávala narychlo kvůli miminku, které s Ivanem v té době čekala.
„Brali jsme se jen půl roku poté, co jsme spolu začali chodit,“ vysvětluje Klára. „Tenkrát to byl Ivanův otec, kdo rozhodl, že se vezmeme ještě předtím, než se naše dítě narodí,“ pokračuje.
Klára uznala, že už v té době pro ni mohlo být varováním, jak se Ivanův otec choval k jeho matce. Mělo jí dojít, že jablko nepadá daleko od stromu.
„Ivan se choval stejně jako jeho táta,“ dozvídáme se. „Postupem let se ze mě vlivem jeho chování stal někdo úplně jiný. Nepoznávala jsem se.“
Srazil mě na úplné dno. Byla ze mě troska
„Manžel mě nikdy nevnímal jako sobě rovnou,“ stěžuje si Klára. „Vždycky jsem pro něho byla jen žena, kterou si vzal a se kterou může jednat po svém,“ dodává.
Zpočátku to však Kláře nedocházelo. Ivana totiž milovala, měla s ním děti, snažila se za každou cenu udržet rodinu pohromadě.
„Až po letech mi začalo docházet, že se na sebe dívám jeho očima,“ pokračuje Klára. „Ze sebevědomé ženy se postupem času stala troska, která si absolutně nevěřila, neměla svůj názor.“
Klára klesla na samotné dno. Nevážila si sama sebe, neuměla se postavit za své přesvědčení. Veškerý volný čas trávila doma, ztratila kamarádky, neznala nic než cestu do práce a zase domů.
Ze dna na vrchol vedla jen jedna jediná cesta
Trvalo to dlouhé roky, než v sobě Klára našla dostatek odvahy, aby našla cestu, jak se z temného dna vrátit zpět na vrchol.
„Až po letech mi došlo, že k tomu, abych si zase začala vážit sama sebe, vlastně stačí jedna obyčejná věc,“ popisuje Klára a dodává, že stačilo, aby se od manžela odstřihla.
Když konečně sebrala odvahu a od manžela doslova utekla, pocítila obrovskou vlnu úlevy. Klára napsala, že první týdny byly hrozné, manžel ji naháněl, vyhrožoval, ale ona se nedala.
„Je to půl roku, co žijeme odděleně,“ píše Klára. „Opět se mi vrací sebevědomí, vidím sama na sobě, že už to zase začínám být já. Lituji, že jsem tu odvahu v sobě nenašla dříve,“ uznává na závěr.
Autor: Nikol Kolomazníková
