Klára dostala od svého nadřízeného velmi zajímavou nabídku. Vztyčil před ní vidinu slušného finančního ohodnocení nad rámec běžného platu. Samozřejmě to nebylo jen tak. Za bonus v podobě peněz navíc totiž žádal jednu velmi netradiční službu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky ze Středočeského kraje. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Je to rok zpět, co nadřízený za Klárou s touto nabídkou přišel. Ona se zrovna v tu chvíli nacházela ve složité životní situaci. Rozhodla se nakonec nabídku přijmout, ačkoli se jednalo o věc, která jí byla proti srsti? Dozvíte se to, pokud si přečtete Klářin příběh.
Šéf si mě zavolal na kobereček. Čekala jsem výpověď
Pracuji v jedné fabrice, kam jsem nastoupila před šesti lety. Nepovažuji se za kdovíjak ostříleného zaměstnance, ale je pravda, že tu pracovali lidé mnohem kratší dobu než já. Jednoho dne si mě nadřízený nechal zavolat na kobereček. Jasně, že jsem měla srdce až v krku, když jsem klepala na dveře jeho kanceláře.
Čekala jsem výpověď, v tu dobu se u nás zrovna propouštělo a já se bála, že jsem další na řadě. Ani trochu by se mi to nehodilo, byla jsem zrovna po rozchodu, musela jsem si hledat nové bydlení a peněz jsem neměla na rozdávání. Vyhazov by mi ještě více přitížil, to jsem vážně nepotřebovala.
Měl pro mě velmi netradiční nabídku
Místo výpovědi si však pro mě nadřízený nachystal velmi netradiční nabídku, se kterou jsem se ještě nikdy nesetkala. A pokud vím, tak ani nikdo, koho znám. Nejdříve chodil okolo horké kaše a pak se mě zeptal, jestli by se mi nehodily peníze navíc. Jasně, že jsem řekla, že ano, kdo by neodpověděl stejně? Po mé odpovědi se mu nadšeně rozzářily oči a já čekala ledasco.
Rozhodně jsem ale nečekala, že po mě bude chtít, abych mu donášela na ostatní kolegy. Můj nadřízený mí nabídl velmi pěkné peníze nad rámec mé výplaty za to, že budu žalovat na lidi, se kterými jsem pracovala. Byla jsem na vážkách.
Kývla jsem na jeho nabídku, po čase mi ale ze sebe samotné bylo zle
Dala jsem si v hlavě dvě a dvě dohromady. Toho času se mi peníze navíc vážně hodily více než kdy jindy, proto jsem na jeho nabídku kývla. Když se naskytla příležitost, pověděla jsem šéfovi, co vím na toho či onoho kolegu nebo kolegyni. Práskala jsem na lidi okolo sebe, kdo kouří na pracovišti, kdo nedodržuje přestávky, kdo chodí pozdě do práce, nebo kdo naopak odchází dříve. Šéf mi za informace vždy velmi slušně zaplatil, a já si tak konečně mohla dovolit věci, na které jsem ještě před nedávnem neměla peníze.
Po nějaké době, bylo to asi šest nebo sedm měsíců, se mi ale začalo dělat špatně ze mě samotné. Nejednou se totiž stalo, že nadřízený na základě mého práskání na druhé někoho vyhodil a bylo mu jedno, jestli je to svobodná žena bez závazků, nebo chlap od rodiny. Dostihlo mě černé svědomí, peníze mě začaly tížit v kapse a já už to nemohla dál dělat. Dokonce jsem ani nemohla nadále setrvávat v onom zaměstnání, proto jsem dala výpověď.
Peníze navíc byly super, kde jinde bych přišla k tak pěknému výdělku? Nyní se ale cítím jako někdo, kdo se nechal zaprodat. A stydím se sama za sebe.
Autor: Nikol Kolomazníková
