Klára (30): Pracuji jako uklízečka, mé dítě se za mě stydí

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
uklizeckaadcera
uklizeckaadcera

S mým příběhem se asi ztotožní každá svobodná matka, která vychovává své dítě sama. Moje práce mi nepřináší velké výdělky a k tomu všemu se mé dítě za mě stydí, já ale nemám jinou možnost.

Svůj život jsem si představovala malinko jinak. Jako většina žen jsem snila o skvělém muži, krásném domě a práci, která mě bude bavit a naplňovat. Místo toho? Přítel mě opustil před narozením naší dcery a už se mi nikdy neozval. Posílá mi sem tak nějaké peníze na účet. Místo vysněného domu s bazénem žiju v bytě svých rodičů a přežívám, jak se jen dá. Po narození Lucinky, se mi život obrátil vzhůru nohama. Zůstala jsem na všechno sama.

Práce v kadeřnictví nebyla možná

Zdroj: 123RF.COM

Neměli jsme nikdy moc peněz, takže jsem z učňáku šla přímo pracovat. Chtěla jsem být kadeřnice. Po škole jsem se snažila uchytit, ale v našem malém městečku to bylo téměř nemožné. Nikdo vám nezaplatí za barvení vlasů více než 500kč a mé výdělky tak tak pokryly náklady. Pak jsem otěhotněla a s rizikovým těhotenstvím jsem přestala úplně pracovat. Když jsem se chtěla po narození dcery vrátit zpět do kadeřnictví, už dávno nefungovalo. Zkrachovalo a majitelka pro mě jiné místo neměla. S mým vzděláním toho moc na výběr nebylo a chtěla jsem trávit čas s mým dítětem, a ne ho jen uspávat. Práce za barem nepřicházela v úvahu a ani otročina na směny v nějaké fabrice. Proto jsem vzala, co mi přišlo do cesty.

Práce uklízečky na základní škole

Má malá Lucinka byla už velká holka a poprvé jsem ji vedla zapsat na základní školu. Při odchodu z budovy jsem zahlédla, že hledají uklízečku. Vzala jsem si kontakt a hned další den na nabídku zavolala. Projít nějakým pohovorem nebylo nutné. Mohla jsem nastoupit okamžitě a plat byl dokonce lepší než v kadeřnictví.

Reakce mé dcery mi rvala srdce

Má dcera se vracela ze školy smutná a naštvaná. Netušila jsem, co se s ní děje a nechtěla mi nic říci. Opakovalo se to každý den, než na mě jednou její spolužák hodil jablko. Všichni se začali smát a Lucinka utekla. Styděla se za mě a její spolužáci se jí posmívali, že její maminku je uklízečka. Nic lepšího jsem nemohla najít, tak jsem stále umývala záchody a vytírala zem ve školní jídelně. Lucinka mě nyní už ani nepozdraví a doma se se mnou nechce bavit. Děti jí kvůli mně šikanují, ale já přece nějak musím platit účty.

Autor: Monika Holemá


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články