Zamilovat se, chodit spolu, vzít se, pořídit si dítě. Zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. Dalo by se říct, že tohle je přirozený vývoj vztahu. Katčin přítel Dominik to má ale nastavené trochu jinak.
Velká láska, šťastné manželství
Když jsem s Dominikem začala chodit, bylo mi 20, jemu 25. Byli jsme mladí, užívali jsme si života. Hodně jsme cestovali, podnikali. V té době to byly naše priority. Po 5 letech jsme se vzali a postupně si postavili a krásně moderně zařídili náš dům snů.
V té době, kdy mi bylo už asi 27 let, jsem začínala pomalu uvažovat nad tím, že už by možná byl nejvyšší čas pořídit si miminko. Dominik se ale na dítě ještě necítil. Miminko jsme tedy ještě odložili.
Zdroj: 123RF.COM
Jenže čas plynul, mně bylo 30 a Dominik se stále na dítě necítil. Všechny mé kamarádky už měly alespoň jedno dítě, některé už měly děti dokonce hodně velké. A já pořád nic.
Musím přiznat, že jsem kamarádkám dost záviděla. Vždycky jsem chtěla rodinu, alespoň dvě děti.
Kamarádka mě dokonce naváděla, abych udělala na Dominika takovou malou lest. Abych přestala brát antikoncepci a jemu pak řekla, že se to někdy stane. To jsem ale razantně odmítala. Trpělivě jsem čekala, až změní názor a bude na dítě připravený.
Dál jsme si užívali života. Dominik měl slibně rozjeté podnikání a já skvělou práci snů.
Všichni mají děti
Zdroj: subbotina/123RF.COM
Mám dvě mladší sestry. Sice jsem byla první, která se vdávala, ale dítě jsem první neměla. První mladší sestra měla ve svých 27 už druhé dítě, zatímco já pořád nic.
Dost velká rána pro mě byla, když nám i moje nejmladší 20letá sestra oznámila, že je těhotná. Musím přiznat, že tuto informaci jsem obrečela. Sestře jsem to samozřejmě přála a upřímně od srdce jí poblahopřála. Slavit jsem s nimi ale nedokázala. Nechtěla jsem, aby viděla, jak jsem smutná.
I Dominikův mladší bratr měl už rodinu. Jen my pořád nic.
Proč se stále necítí připravený?
Debaty o dětech začaly být u nás stále častější. Dominikovy odpovědi byly ale stále stejné. Pořád se na to ještě necítí a mám mu dát čas. Prý jednou určitě. Ale kdy to „jednou“ bude? Byli jsme manželé už 10 let. Mně bylo 35 let, jemu 40.
Moje maminka mi začala naznačovat, že tady není něco v pořádku. Jsme spolu už 15 let, z toho 10 let manželé a stále nemáme děti. Začala uvažovat nahlas, zda například nemá Dominik milenku. Nebo zda nemá nějakou vážnou nemoc či zda není neplodný.
Neplodný ale zřejmě nebyl, protože si v poslední době při milování dával hodně velký pozor i přes to, že věděl, že beru antikoncepci. Mámina podezření mi ale v hlavě zůstala a já začala opravdu vážně přemýšlet nad tím, proč Dominik tak rázně děti už tak dlouho odmítá.
S pravdou ven!
Zdroj: 123RF.COM
Rozhodla jsem se, že si s ním o tom promluvím. Udělala jsem nám hezký večer. Dobrá večeře, víno, svíčky, krásné šaty. Příjemná hudba, uvolněná atmosféra.
Když jsem zavedla řeč na dítě, bylo vidět, že Dominik znervózněl. Zeptala jsem se ho ale přímo, kdy tedy dítě mít budeme. Nejsem už nejmladší a bylo by dobré, abych aspoň první dítě měla co nejdřív. Když jsem se nenechala odbýt obvyklými vytáčkami, řekl mi, že děti prostě nechce. Žádné. Nikdy. A nikdy nechtěl.
Tuto odpověď jsem popravdě vůbec nečekala. Za celých 15 let mi nebyl schopný takhle důležitou informaci říct? Cítila jsem se podvedená. Zhroutil se mi svět. 15 let života s někým, kdo nesdílí stejné hodnoty jako já. 15 let života nenávratně v háji.
Budu mít vůbec někdy dítě?
Teď jen přemýšlím, co s námi bude dál. Já děti chci. Je mi 35. Mám se rozvést a hledat někoho jiného? Jak dlouho bude trvat, než někoho najdu? Jak dlouho s ním budu chodit, než zjistím, zda s ním chci mít dítě, a on se mnou? Jak dlouho bude trvat, než otěhotním? Podaří se mi to vůbec? Mám vůbec ještě šanci mít své vlastní dítě?
Autor: Jana Janáčková
