Kateřina (45): Díky opuštěnému koťátku jsem se podruhé vdala

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
spokojenazena
spokojenazena

S manželem jsme vždy chtěli pomáhat. Navíc jsme oba měli rádi kočičky a tak jsme si na vlastní zahradě zařídili útulek pro opuštěná koťátka. Lidé nám kočičky vozili z různých důvodů. Někde je našli, nebo jich měli doma moc. Sice jsme ze začátku měli pocit, že to finančně nezvládneme, lidé nám ale často přinášeli i krmení nebo finanční dary a spousta koťátek našla brzy nový domov.


Když manžel zemřel, zůstala jsem sice na útulek sama, ale jelikož jsem pracovala z domu, měla jsem i tak na zvířátka dost času. Navíc se nikdy nestalo, že by se u nás sešlo víc než deset kočiček naráz. Netušila jsem ale, že si brzy najdu nového partnera nejen na práci, ale také na zbytek života.

Přivezl zraněného kocourka, kterého někdo opustil. Zapovídali jsme se, hned mi byl sympatický

Zdroj: 123RF.COM

Pět let po manželově smrti se v útulku zastavil muž zhruba v mém věku. Velmi dobře vyhlížející, na první pohled sympatický pán se mě zeptal, jestli se dovedu postarat o zraněné zvíře, které někdo pohodil u silnice. Kocourek byl v zanedbaném stavu, asi dva roky starý. Měl zlomenou pacičku. Tu jsem mu ošetřila a jinak stačila jen koupel a trocha péče a on hned vypadal k světu. Pán čekal asi tři hodiny a po celou dobu procesu byl s kocourem.

Zapovídali jsme se, řekl mi, že žije sám. Nabídla jsem mu, aby si kočičku nechal, ale on ji neměl kam dát. Bylo mu zvířete ale na první pohled líto. Svěřila jsem se mu s tím, jak jsem o kočky pečovala zpočátku s manželem a že jsem se rozhodla pokračovat v tom i sama.

Za týden se za kocourkem stavil. Pomohl mi obstarat i ostatní kočky a pozval mě na skleničku

Druhá Davidova návštěva byla velmi milá. Přijel se podívat, jak se daří kocourkovi, kterého jsme pojmenovali Tony. Pomohl mi vyčesat několik dalších kočiček, pomazlil je, vyčistil jim pelíšky. Strávil v útulku asi půl dne a byl i u toho, když mi dva mladí kluci donesli nové koťátko a slíbili, že se pro něj brzy zastaví, pokud se jeho majitel neozve.

David mě večer pozval na skleničku a já unavená z celodenní práce neodmítla. Myslela jsem, že se odreaguji. Zapovídali jsme se na poměrně dlouhou dobu, vyplakali se jeden druhému na rameni se svými osudy a probrali vše okolo koček.

Dalo by se říci, že to tenkrát bylo něco jako první rande. David mi totiž začal s kočičkami pomáhat skoro každý druhý den. Nakonec jsem mu nabídla spolupráci a on se stal mým profesním partnerem. Po dvou letech mezi námi bylo víc, než jen přátelství. A jak se vztahy prohlubovaly, požádal mě nakonec před měsícem o ruku. Nebýt zraněného kocourka tenkrát před lety, nikdy bych se podruhé nevdala.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články