Karolína (37): Celý život jsem se neuměla rozhodovat sama za sebe. Změnila to až bratrova nemoc

Karolína se ve svém životě vždy spoléhala na ostatní. Ať už to byl její starší bratr, se kterým vlastnila firmu, nebo její manžel, kterému ve všem důvěřovala. Postupem času ale zjistila, že štěstí si člověk musí vydobýt vlastníma rukama.

I když pomoc blízkých nikdy neodmítla, teprve až když dokázala něco opravdu sama, došlo jí, jaký je to skvělý pocit. Po tomto zážitku nám napsala svůj příběh, aby motivovala ostatní.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

„Všichni mě vždy v životě podporovali. Nesetkala jsem se s tím, že by mě někdo ponižoval, smál se mi nebo protestoval proti mému rozhodnutí.“

„Naopak byl vždy každý na mojí straně a polovinu práce udělal za mě,“ přiznává se Karolína. „Prakticky nikdy jsem tak ničeho nedosáhla vlastním úsilím. Až donedávna.“

Doma i v práci neustále pod dohledem

Karolína pracuje ve firmě, kterou vlastní společně se svým bratrem. Jednotlivé projekty si dělí, ale zatímco on na těch svých pracuje vždy sám, Karolína pokaždé potřebuje v určité oblasti jeho povolení nebo souhlas.

Často se s ním tak radí, většinou má pak pocit, že projekt nedotáhla do konce. „Sice je to převážně moje práce, hlavní rozhodnutí ale dělá vždycky Leoš,“ přiznává. „Nikdy mi to nevadilo. Zkrátka to tak máme nastavené.“

Podobné je to i doma. Když přijde Karolína z práce domů a chce uvařit večeři, musí se nejprve zeptat manžela, na co má chuť. Nenechá ji totiž rozhodnout ani obyčejné věci a vždy potřebuje jeho souhlas.

Nikdy tak nepoznala, jaké to je, se sama rozhodnout, a něčeho pak dosáhnout. „Mám vedle sebe milujícího muže, ale zároveň člověka, který musí mít nad vším kontrolu.“

Konečně jsem dostala příležitost zazářit

„Bratr ale onemocněl a já dostala na čas firmu na povel. Zpočátku se mi sice snažil do všeho mluvit alespoň telefonicky, brzy ale pochopil, že dokážu pracovat i bez něho za svými zády.“

„Zvlášť po jedné schůzce s důležitým klientem, která se mi opravdu vydařila a vydělala nám spoustu peněz, jsem na sebe byla hrdá.“

Karolína popisuje, že v životě neměla takovou radost. Poprvé totiž něco začala dělat sama. A také to zcela sama bez pomoci dokončila.

„Je skvělé mít kolem sebe lidi, kteří vás podporují. Vždy má ale člověk lepší pocit, když něco skutečně dokáže sám za sebe,“ říká.

„Bratr už je v pořádku. Samostatných projektů tak mám teď o něco více. I manžel pochopil, že mi může dávat větší důvěru. Navíc jsem se rozhodla zapracovat na svém největším projektu, se kterým mi nikdo nepomůže. Chci totiž napsat knihu,“ zakončuje Karolína.

Autor: Šárka Cvrkalová