Domov je místem, které většina z nás považuje za to vůbec nejbezpečnější. Kde jinde bychom se totiž měli cítit naprosto v bezpečí, než právě za dveřmi našeho domova? I pro mě byl náš rodinný dům jistotou a zázemím. Všechno se to ale změnilo po jedné nepříjemné zkušenosti.
Byl to den jako každý jiný
Na ten den si dodnes pamatuji velmi živě, snad jako by se to stalo teprve včera, nikoli už před půl rokem. Byl to zkrátka den jako kterýkoli jiný a absolutně nic nenasvědčovalo tomu, že se mně a celé mé rodině život obrátí vzhůru nohama.
Zdroj: 123RF.COM
Ten den vše probíhalo podle naší běžné rutiny: po večeři se děti odebraly do svých pokojů, manžel usedl v obýváku k televizi a já se dala do uklízení nádobí. Večer zpravidla každý jedeme podle svého plánu, protože naše děti jsou skoro dospělé a trávit večery s rodiči je dávno nebaví. S manželem jsme si pustili film a kolem jedenácté večer šli do postele.
V noci jsme nic neslyšeli
Zpravidla mívám lehčí spaní, zatímco můj manžel absolutně neví o světě. Když usne, mohli byste vedle něho i dříví štípat a on by si toho ani nevšiml. I já té noci spala velmi klidně a ani jednou jsem se neprobudila, což u mě bývá zvykem.
Ráno mě z ničím nerušeného snění probudil až budík, který mně s manželem dával jasně najevo, že je čas vstávat do práce. Jen co jsem otevřela dveře ložnice, bylo mi okamžitě jasné, že je něco špatně.
Neskutečný nepořádek
V celém domě byl neskutečný nepořádek! Šuplíky patřící komodám na chodbě byly vyházené, v obýváku bylo všechno vysypané na zemi, ani věci v koupelně nezůstaly na svých místech. Nebylo o čem pochybovat: někdo nás vykradl!
Zdroj: 123RF.COM
Okamžitě jsme zavolali policii, která byla do pár minut na místě. Všechno s námi pečlivě prošli a zapsali, jenže po pachateli nebyla ani stopa. Policie nám sdělila, že nejsme první, u koho došlo k nočnímu vloupání. Svěřili nám informaci, že ve městě řádí noční zloděj.
Ztratila jsem jistotu bezpečí
Čert vezmi věci, které daný zloděj při svém řádění buď ukradl, nebo zničil. Pro mě je daleko důležitější vědomí, že jsem kvůli jeho nezvané návštěvě ztratila jistotu bezpečí a po této zkušenosti už se ve vlastním domě necítím ani trochu bezpečně. Neustále mě totiž dohání vědomí, že zatímco jsme v klidu spali, někdo cizí se přehraboval v našich osobních věcech a byl od nás doslova jen malý krůček. Tyto myšlenky jsou velmi nepříjemné, ale ani přes veškerou snahu se jich nedokážu zbavit.
Na druhou stranu si říkám, že je možná jedině dobře, že se nikdo z nás té noci neprobudil a zloděje nevyrušil. Nemůžeme totiž vědět, co to bylo za člověka a čeho by byl schopný, pokud bychom ho při jeho lupu objevili. Nic už ale nevrátí ten pocit bezpečí, který všichni u sebe doma chceme mít.
Autor: Nikol Kolomazníková
