Julie prochází složitým obdobím. Jelikož se stydí svěřit své rodině, bojuje se svými problémy sama. Poslední dobou je na tom stále hůře, děsí ji její vlastní myšlenky. Přesto není schopna jít za manželem, protože se bojí, jak by na její přiznání reagoval.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jelikož stále nenašla odvahu, aby se přiznala manželovi nebo třeba rodičům či dětem, rozhodla se svěřit alespoň nám prostřednictvím e-mailu, který nám poslala.
Začalo to špatnou náladou
Julie se snažila si v e-mailu vzpomenout, kdy se u ní problémy začaly objevovat vůbec poprvé. Svěřila se nám, že zpočátku to vypadalo celkem nevinně.
„Je to asi rok a půl zpátky, kdy mě začala stále častěji ovládat špatná nálada,“ vysvětluje Julie. „Měla jsem dny, kdy jsem byla vážně špatně naladěná, ačkoli jsem k tomu neměla důvod,“ popisuje.
Julie přiznala, že tomu zpočátku nevěnovala pozornost. Prostě jen neměla náladu, nic horšího v tom rozhodně nehledala.
Přestala jsem se vídat s kamarádkami. Doma jsem se cítila nejlépe
„Jak šel čas, kvůli špatné náladě, která mě doprovázela stále častěji, jsem se začala vyhýbat kamarádkám,“ pokračuje pisatelka a dodává, že odmítala jejich pozvání na kafe a vždycky si našla nějakou výmluvu.
Julie si začala uvědomovat, že to není o lidech, proč nikam nechodí. Bylo to tím, že bezpečně se cítila jen doma. Venku mezi lidmi jí zkrátka nebylo nejlépe.
„Bohužel se to odrazilo i na tom, že jsem se začala bát chodit do práce,“ svěřuje se Julie. „Jen samotná představa, že musím mezi lidi, pro mě byla šílená,“ píše a dodává, že pracuje jako prodavačka a denně potká desítky lidí.
Vyděsily mě vlastní myšlenky. Bojím se to někomu říci!
Špatnou náladu postupně vystřídaly pocity méněcennosti, kdy Julie sama v sobě bojovala s přesvědčením, že je na tomto světě vlastně úplně zbytečně.
„Jednou jsem se vyděsila svými vlastními myšlenkami,“ píše otevřeně. „Myslela jsem na to, že kdybych tu nebyla, všem by se ulevilo. Myslela jsem na sebevraždu,“ napsala.
Julie se nám svěřila také s tím, že sama v sobě s těmito pocity a myšlenkami bojuje stále častěji. Rodině se to ale stydí říci, má totiž strach, že by pro ni neměli pochopení.
Mám strach, co se mnou bude
„Asi bych měla vyhledat pomoc, ale hrozně se toho bojím,“ zoufá si Julie nešťastně. „Neumím si představit, že o tom s někým mluvím, ačkoli vím, že by se mi ulevilo, kdybych na to nebyla sama,“ uvažuje.
V závěru svého e-mailu Julie napsala, že každý den bojuje se snahou najít v sobě odvahu, aby se někomu svěřila. Zatím se jí to nepovedlo, ačkoli by si to moc přála.
Autor: Nikol Kolomazníková
