Do svých dětí vkládáme naději, že z nich dokážeme vychovat slušné a zodpovědné lidi. Každý rodič se snaží a do výchovy či vštěpení správných návyků dává maximum. Co když se ale snaha mine účinkem? Co když každá dobrá rada padne vedle?
Paní Julie, kterou již brzy poznáte z našeho dnešního příběhu, byla jako kterákoli jiná matka přesvědčená, že svou dceru vychovává, jak nejlépe dovede. Když ale její dcera otěhotněla a následně porodila, dospěla k závěru, že někde ve výchově musela udělat chybu.
Manžel se o dceru příliš nezajímal
„Ačkoli dcera nevyrůstala bez otce, ten její se do výchovy zrovna dvakrát nezapojoval,“ tak začíná příběh paní Julie, která se rozhodla, že se o něho s námi podělí, a proto za námi přišla.
„Daleko více než vlastní dítě ho zajímal fotbal a pivo, které dennodenně nasával. Já tak byla na všechno sama – na dceru, domácnost a později i na placení, protože manžela kvůli alkoholu vyhodili z práce a on si jinou nehledal. Nikdo se mi nemohl divit, že jsem od něho jednoho krásného dne utekla a dceru vzala s sebou,“ vysvětluje Julie omluvně.
Otěhotněla příliš mladá
Zdroj: 123RF.COM
Asi žádná matka teprve šestnáctileté dcery nechce slyšet, že bude babička. Paní Julii se to ale stalo a svět se najednou přestal otáčet. Její dceři bylo teprve šestnáct let, chodila na střední školu a otěhotněla. Julie se k tomu musela nějak postavit.
„Byla jsem zásadně proti potratu. Byla jsem připravena jí pomoct. Dcera si dítě nechala a první dva roky jej vychovávala pod mým dozorem v mém bytě.“
Odstěhovala se, protože chtěla svůj vlastní život
V necelých devatenácti letech se Juliina dcera odstěhovala. Našla si přítele, se kterým začala bydlet v pronajatém bytě. Už od začátku ale bylo Julii jasné, že místo, které její dcera pro své dítě vybrala, jakožto i partner, se kterým začala žít, nebylo její nejšťastnější rozhodnutí.
„Dcera bydlela v šílené části města, kde byl samý feťák,“ popisuje Julie místo, které si její dcera vybrala jako svůj nový domov. „Když mě pozvala k sobě do bytu, zděsila jsem se.“
Zanedbávala dceru, musela jsem zasáhnout
Zdroj: 123RF.COM
„Měsíce plynuly a moje dcera společně s vnučkou žily svým životem. Nadále jsme se ale vídaly, zčásti také proto, že dcera chtěla malou často hlídat, aby mohla na večírky a zábavy,“ píše. „Pak jsem si ale všimla, že vnučka chodí špinavá, má zapáchající oblečení, je celkově neupravená a zanedbaná. Neuměla na svůj věk pořádně mluvit, dcera se jí očividně vůbec nevěnovala.“
Paní Julie se nejdříve snažila s dcerou promluvit, ale marně. Její dcera neviděla jediný problém, ba naopak se na matku ještě utrhla, že si má hledět svého. Paní Julie se ale dál nechtěla dívat na to, jak je dívenka zanedbaná a v jakých žije podmínkách – doma špína, neměla ani jedno teplé jídlo denně, často zůstávala doma úplně sama. Proto se odhodlala ke kroku, který ji jako matku strašně bolel.
„Nejdříve jsem váhala, ale musela jsem to udělat. Nahlásila jsem dceru na sociálku a doslova ji udala, že se nestará o své dítě. Uvidíme, jak se k tomu úřad sociální péče postaví,“ ukončuje své vyprávění paní Julie, která doufá, že všechno dobře dopadne. Kvůli milované vnučce.
Julie, Most
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna
Autor: Nikol Kolomazníková
