Okolí si o mém manželovi myslí, že je dokonalý otec. Nepopírám, že Karel naše děti miluje. Kdyby mohl, rozkrájel by se pro ně nebo by jim snesl modré z nebe, kdyby to bylo jen trochu možné. Pokud jde o vztah k dětem, je Karel ukázkovým tatínkem. Nikdo ale netuší, že tento milující taťka má dvě tváře…
Děti jsou pro něho vším
Naše děti jsou pro manžela středobod vesmíru. Už od miminek se jim hodně věnuje, tráví s nimi spoustu času. V tomto ohledu si nemůžu stěžovat. Mé kamarádky mi nejednou říkaly, jak obrovské mám štěstí, že mám za manžela tak úžasného chlapa. Jen kdyby věděly, že Karel ve skutečnosti není tak úžasný, jak o něm často tvrdí. Pravdu bohužel znám jen já.
Nebyl vždycky takový
Zdroj: 123RF.COM
Když jsem s Karlem začínala chodit, byl úplně jiný, než jaký je teď. Byl pozorný, milý, dával mi všemi možnými způsoby jasně najevo, jak moc mě miluje. Přesně ale vím, kdy nastal ten zlom, po kterém se to všechno změnilo.
Bylo to dva roky po svatbě. Já byla zrovna těhotná s prvním ze synů, byla jsem v osmém měsíci a na nějaké intimnosti jsem tenkrát neměla ani pomyšlení. Jenže Karel je muž jako každý jiný a pozornost v tomto ohledu prostě potřeboval. Když jsem mu nebyla po ruce já, uspokojil se v náruči své kolegyně z práce. Na nevěru jsem mu přišla a byla odhodlaná odejít. A tehdy poprvé Karel ukázal svou pravou tvář.
Nechová se ke mně jako k milující manželce
Zdroj: 123rf.com
Od té chvíle se ke mně Karel nechová jako k ženě, která mu přivedla na svět dvě krásné děti. Neustále mě ponižuje, má ošklivé narážky na moji postavu (po dvou dětech poznamenanou, nicméně není to žádný extrém), jakmile mu nejsem po vůli, pro hrubší zacházení nejde příliš daleko. Nejednou mě již silněji chytil za zápěstí nebo mi dokonce vrazil facku, když jsem si dovolila říci nahlas svůj názor, který se s tím jeho neshodoval.
To všechno ale o samotě. Nikdy ne před rodinou, kamarády nebo sousedy. A už vůbec ne před našimi dětmi. Karel by totiž nesnesl, kdyby v očích našich dětí poklesl.
Bojím se svého manžela
Mezi sousedy i kamarády jsme považováni za dokonalou rodinku, snad jako vystřiženou z titulní stránky nějakého časopisu. Nedivím se, že na nás mají ostatní takový názor. Karel mě totiž nutí chovat se před cizími lidmi tak, jako by mezi námi bylo všechno v naprostém pořádku.
Kdybych dala, byť jen sebemenším náznakem, někomu najevo, že to za dveřmi našeho domu není tak úplně v pořádku, zažila bych peklo. Ani si nedovedu představit, jak by se ke mně Karel zachoval. Proto mlčím a tiše trpím. Odejít od něho nemohu, protože naše děti svého tátu zbožňují. To bych jim nemohla udělat.
A já? Já to snad nějak přežiji.
Autor: Nikol Kolomazníková
