Pár vteřin nepozornosti si až do konce života bude vyčítat Jitka i její manžel Lukáš. Stačila totiž jen chvilička a jejich život se změnil od základu. Slunečný den strávený s dětmi na zahradě se proměnil v noční můru, ze které se manželé nemohou probudit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jsou to dva roky, co Jitka prožila nejhorší den svého života. Ani po tolika měsících se však nedokázala vzpamatovat. To, co se toho nešťastného dne stalo, ji totiž provází až dosud.
Venku bylo krásně, byl by hřích sedět s dětmi doma
Toho dne bylo opravdu nádherně. Byla by zkrátka škoda sedět doma. Místo toho jsme od samého rána trávili čas na zahradě, kde si děti hrály a skotačily.
Manžel opravoval porouchanou zahradní sekačku a já si četla oblíbenou knihu. Ten den prostě neměl chybu. Pak se ale stalo něco, co nám navždy změnilo život.
Na minutku jsem děti spustila z očí
Na děti jsem celou dobu dávala pozor. My matky to už takto máme, ať děláme cokoli, stejně jedním očkem stíháme sledovat aktivitu našich ratolestí.
Já však děti na minutku spustila z očí – manžel mě poprosil, jestli bych mu nepodržela nějakou hadičku, a já se pár vteřin nedívala, co naše děti na zahradě dělají. A to byla ta největší chyba, kterou jsem mohla udělat.
V první chvíli mi nedošlo, že nevidím syna
Byla to vážně jen chvilka, po které jsem se opět vrátila ke čtení. Rozhlédla jsem se a viděla děti, jak si hrají. V prvním okamžiku mi nedošlo, že jedno dítko chybí.
Svého nejmladšího syna jsem neviděla. Došlo mi to až vzápětí, když dcerka Pavlínka začala křičet, že Honzík neumí plavat. Pak mám všechno jako v mlze, protože se to odehrálo tak rychle.
S manželem jsme spěchali k bazénu, kde bezvládně plavalo tělíčko našeho čtyřletého synka. Manžel pro něho skočil a vytáhl ho ven. Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že nedýchá! Manžel se pustil do oživování a já volala sanitku. Bylo to strašné!
Doufali jsme, že je z nejhoršího venku
Lékaři byli na naší zahradě do pár minut a syna se jim podařilo oživit. Doufali jsme s manželem, že je z nejhoršího venku, stále jsme však byli v pořádném šoku. Následovali jsme sanitku do nemocnice, kde pro nás však lékaři po řadě vyšetření neměli dobré zprávy.
Několik minut, během kterých se náš synek topil a následně nedýchal, mu totiž nenávratně poškodilo mozek. Bude žít, ale už to nikdy nebude ten skotačivý a neposedný syn, kterého jsme znali.
Do smrti si to budu vyčítat
Nikdy si neodpustím, že jsem děti dostatečně dobře nehlídala. Vždycky jsem kroutila hlavou nad rodiči, jejichž dětem se vlivem nepozornosti něco stalo. A pak jsem podobnou věc dopustila i já. Do smrti si to budu vyčítat. Měla jsem svého syna lépe hlídat.
Autor: Nikol Kolomazníková
