S mojí tchyní jsme nikdy neměly zrovna ukázkový vztah. Od prvního okamžiku mi totiž dala dost jasně najevo, že to ona je v životě jejího syna nejdůležitější ženou a vždy tomu tak zůstane. Nepadly jsme si zrovna do noty, ale kvůli Zdeňkovi jsme se tak nějak vzájemně tolerovaly.
Jeho matka byla jeho nedostatek
Zdeňka jsem poznala před třemi lety, kdy jsem mu v místním obchůdku prodala šunku ke svačině a on se do mě prý v ten okamžik bláznivě zamiloval. Od toho dne byl totiž v našem krámku pečený vařený a netrvalo dlouho a dali jsme se dohromady. Od první chvíle mi na něm nesmírně imponovala jeho chytrost, protože to měl oproti mým dosavadním známostem v hlavě dost jasně srovnané a jeho nadhled byl pro mě více než příjemnou změnou.
Zdeněk ale měl jednu vadu: svou matku.
Mohlo mě varovat, že stále bydlí u matky
Zdroj: 123RF.COM
Když jsme se na začátku vztahu vzájemně poznávali a ledasco na sebe prozrazovali, přiznal se mi Zdeněk k tomu, že stále bydlí se svojí matkou v jejím domě. Snažil se to tenkrát sice zaobalit tím, že má pro sebe celé horní patro, nicméně už tohle přiznání mi mělo být varováním, že se vydávám na příliš tenký led. Zamilovanost a růžové brýle ale udělaly své a já skutečnost, že téměř třicetiletý muž stále bydlí s maminkou, bez povšimnutí přešla.
První setkání se Zdeňkovou maminkou proběhlo v napjaté atmosféře. Já byla nervózní, že potkávám jeho matku, a ona zase byla nesvá z toho, že nebude mít svého Zdenička jen pro sebe.
Neměla mě ráda
Zdeňkova máma mi dávala od začátku jasně najevo, že mě nemá příliš v lásce. Jednou mi dokonce řekla, že se každý večer modlí za to, abychom se rozešli. Zdeňkovi jsem nic neřekla, ale její slova mě trápila. Bála jsem se, že mezi mě a Zdeňka jednoho dne zatluče klín a náš vztah se rozpadne. Mé obavy jako mávnutím kouzelného proutku vymazala žádost o ruku, se kterou mi Zdeněk na naše druhé výročí doslova vyrazil dech. A nejen mně. I jeho maminka byla jaksepatří v šoku.
Zdroj: 123RF.COM
Podle ní jsem urazila jejich rodinu
Po zásnubách jsem nechala protivnou a nepřející tchyni stranou a jako snad každá budoucí nevěsta se pustila do pořádných příprav. Chtěla jsem, aby můj svatební den byl jedním slovem dokonalý. Na nešvary s budoucí maminkou jsem neměla vůbec čas.
Zdeňkovi jsem se měsíc před svatbou svěřila s tím, že si chci nechat své příjmení. Zpočátku se tvářil, že tomu moc nerozumí, ale pár dní na to mé přání ponechat si dívčí příjmení schválil a smířil se s tím. „Vždyť vlastně o nic nejde,“ řekl mi jednou u večeře a já byla šťastná, že to přijal. Kdo se s tím ale nesmířil, byla tchyně.
V den svatby totiž ztropila neskutečnou scénu, že jsem urazila jejich rodinu. Nařkla mě, že si o sobě moc myslím a že jejich stranu považuji za něco méně, než jsem já, což ale vůbec nebyla pravda. Od svatby náš vzájemný vztah o to více vychladl, tchyně mi totiž dává najevo, jak moc mě nesnáší. Má ale smůlu, i přes ponechané dívčí příjmení jsem totiž vdaná žena a ona tak svého Zdenička už rozhodně nemá a nikdy nebude mít jenom pro sebe.
Autor: Nikol Kolomazníková
