Jeroným (27): V dětství se mi kvůli jménu smáli. Teď si mě díky němu snadno pamatují

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
jeronym
jeronym

Moji rodiče pro mě chtěli vždy to nejlepší. A asi si mysleli, že s tak šíleným jménem to někam dotáhnu. Nikdy jsem jim to sice neměl za zlé, cítil jsem se jako originál a vlastně se mi mé jméno i docela líbí. Jenomže jako malý jsem si kvůli němu prošel peklem.


Děti ve školce měly problém moje jméno vyslovit. Tak jako spousta dalších jmen obsahujících R nebo Ř, i to moje bylo komoleno. Jenomže nejen na Jelonýma, ale i na Jelemýna, Jomelýna a další podobné přesmyčky. Byl jsem z toho nešťastný, protože i učitelky si z toho dělaly srandu. Pamatuji si, jak jedna mamince říkala: „Tak tady máte toho svého Jomelýna, děti ho tak dnes pokřtily.“ Obě se tomu smály, ale já byl už jako malý kluk citlivý a nechalo to ve mně jakousi jizvu, ačkoli vím, že to byla jenom legrace.

Na základní škole se mi vysmívali. Bylo pro mě těžké udělat si kamarády

Zdroj: 123RF.COM

Děti na základce často ubližují, aniž by si to uvědomily. Netvrdím, že jsem byl obětí šikany, nikdy se mnou vyloženě neměly problém. Ale kdykoli ve třídě zaznělo moje jméno, ozvalo se posměšné chichotání. Prosil jsem dokonce učitele, aby mě oslovovali příjmením, jenomže oni o tom nechtěli slyšet a naopak, když mi některý ze spolužáků řekl druhým jménem, napomenuli ho, že se jmenuji Jeroným a tak by mi i měli říkat.

Kamarádů jsem moc neměl. Bavil jsem se se všemi, ale s nikým jsem si nebyl extra blízký. Když se někdo zeptal na moje jméno, styděl jsem se odpovědět. A na každý úšklebek jsem reagoval hned podrážděně, ačkoli vlastně o nic nešlo.

Vymyslel jsem si přezdívku, pod kterou jsem si psal s lidmi na internetu

Asi v sedmé třídě jsem se pod přezdívkou zaregistroval na jednu internetovou hru, kde jsem si našel pár kamarádů. Někteří si mě chtěli přidat i na oficiálních profilech a já si tak změnil jméno i tam. Nikdy jsem lidem, které neznám osobně, neřekl své pravé jméno. Ne proto, že mě na to rodiče stokrát upozorňovali. Spíše proto, že jsem se styděl a nebyla nutnost se jim svěřovat.

Postupem času jsem pochopil, že narážky nejsou myšleny zle. Dnes si mě díky jménu každý snadno zapamatuje

Jak šel čas, došlo mi, že všichni reagují poprvé trochu zvláštně, protože přece jenom Jeroným není moc běžné jméno. Takže jsem vtipné narážky začal brát s rezervou a dokonce se jim často sám zasmál.

V práci i přátelském okolí si mě díky jménu všichni snadno zapamatují. Mám kolem sebe milý kolektiv a nikdo se mi kvůli jménu neposmívá. Spíše se občas najde nějaký ten vtipálek, kterému stále přijde jméno neobvyklé a vtipné. Jedno vím ale jistě. Pokud budu mít syna, nikdy mu nedám jméno Jeroným a zůstanu raději u klasického českého Tomáše.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články