Když se narodil Matyáš, prožívala jsem radostný pocit již podruhé. S manželem se nám před třemi lety narodila Anežka a my se po svatbě rozhodli, že bychom měli mít ještě jedno dítě. Nikdy nás nenapadlo, že by dvě děti mohly být tolik náročné. Vše by bylo v pořádku, syn se ale před nedávnem začal chovat na svůj věk přinejmenším zvláštně a my nevíme, jak ho zvládat.
Už jako malý vyžadoval velkou pozornost
Matyášek byl už od narození od Anežky jiný. Víc brečel, vyžadoval pozornost, neměla jsem s ním chvíli klidu. Zatímco po narození Anežky jsem mohla z domu v klidu pracovat, protože byla opravdu klidné dítě, s Matyášem jsem se nevyspala.
Jakmile se začal trochu batolit, neustále chtěl zkoumat všechno kolem sebe. A ne tak, jako normální dítě, ale tak nějak víc. Sice to bylo náročné, ovšem s manželem jsme měli radost, že je náš syn zdravý. Přisuzovali jsme to částečně i tomu, že oproti Anežce má chlapec zkrátka jinou povahu, nikdy nás nenapadlo, jak složité to s ním bude za pár let.
Nástup do školky
Zdroj: 123RF.COM
Začalo to pár týdnů po tom, co jsme ho dali do školky. Už předtím se doma občas u něčeho vztekal, tak, jako mají děti ve zvyku. Jenomže později začalo být jeho chování přehnané. Když se mu něco nedaří, hází s hračkami přes celou místnost, dupe a nahlas brečí. Když mu dám na zadek, nebo ho pokárám, uklidní se, brzy se ale celá situace začne opakovat.
Že je něco opravdu špatně mě přesvědčila i učitelka ve školce. Matyášek prý nemá moc kamarádů, protože bere ostatním dětem hračky, pere se s nimi, dokonce prý po nich hází dřevěné kostičky. Jednomu chlapci sebral medvídka a utrhl mu hlavu. Když ho vychovatelky přemlouvaly, aby snědl u oběda polévku, hodil talíř na zem. Navíc po jídle ho sice donutí lehnout si do postýlky s ostatními dětmi, nikdy ale prý nezamhouří oka. Bylo nám doporučeno, abychom ho nechali řádně vyšetřit.
Vyhledali jsme odbornou pomoc
Doktor sice uznal z našeho vyprávění, že je Matyášovo chování divné, ovšem nenašel žádnou zdravotní příčinu. Přisoudil všechno zkrátka jeho nátuře a řekl nám, že se musíme pokusit změnit povahu dítěte výchovou. O to se proto už nějaký čas snažíme.
Jeho agrese nám ale přerůstá přes hlavu. Několikrát se stalo, že po mně hodil hračkou, protože se mu nelíbilo, že mu něco vytýkám. Když mu dám na zadek, je schopný se mi zakousnout do ruky až do krve. Bojím se ho a raději nechám vždy manžela, aby se synem jednal, když je něco v nepořádku. Samozřejmě máme Matyáše rádi, jenom máme strach, že už dnes je agresivní a my nemáme tušení, co z něho vyroste.
Autor: Šárka Cvrkalová
