Byla jsem tehdy zoufalá a udělala něco, na co při pohledu zpět nejsem ani trochu pyšná. Naivně jsem si myslela, že po letech dokážu výčitky svědomí zahnat, ale bohužel se mi to nepodařilo. Kéž bych své tehdejší rozhodnutí mohla vzít zpátky.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Stalo se to před osmnácti lety. Jarka si v té době strašně moc přála miminko, ale její manžel se na rodinu ještě necítil. Jeho opakované odmítání nakonec Jarku donutilo udělat hroznou věc.
Já dítě chtěla, manžel ne. Strašně mě to trápilo!
Táhlo mi na třicet a všechny moje kamarádky buď už děti měly, nebo byly minimálně těhotné. Jenže já pořád nic. Stále více jsem po dítěti toužila, ale když jsem se o tom zmínila před manželem, narazila jsem.
Já si dítě přála, ale on mě vrátil zpátky na zem. Na dítě se necítil a snažil se mě přesvědčit, že ještě máme dost času. Chtěl cestovat, poznávat svět. Do této představy se dítě nehodilo.
Strašně mě to tenkrát trápilo. Vzpomínám si, že jsem se podvědomě přestávala stýkat s kamarádkami, které už děti měly. Vidět jejich štěstí mě vnitřně ubíjelo.
Nyní na to nejsem pyšná, ale tehdy jsem jiné řešení neviděla
Když se nad svým rozhodnutím zamyslím zpětně po tolika letech, nejsem na sebe ani trochu pyšná. Ba spíše naopak – za své jednání se stydím.
V té době jsem ale bohužel nenacházela jiné východisko než to, co jsem udělala. Ušila jsem na svého manžela boudu, kterou naštěstí neprokoukl.
Tajně jsem vysadila antikoncepci a manželovi nic neřekla. Nadále jsme si užívali milování, o kterém si on myslel, že je naprosto bezpečné.
Vymluvila jsem se, že antikoncepce selhala. Uvěřil mi
Po čtyřech měsících jsem se cítila podivně. Nebylo mi dobře, pobolívala mě prsa a už jsem tušila, že jsem těhotná. Dvě čárky na testu moje domněnky potvrdily.
Manžel nebyl rád, byl velmi zaskočený. Ptal se, jak se to mohlo stát, a já se tehdy vymluvila, že selhaly prášky. Naštěstí mi uvěřil a dále se neptal.
Narodila se nám krásná dcera a manžel ji od první chvíle celým srdcem miloval. Doufala jsem, že se časem zbavím výčitek svědomí, které mě neustále doprovázely.
Po letech jsem mu řekla pravdu. Kvůli ní jsem ztratila všechno
Černé svědomí mě nakonec dohnalo a já se po letech manželovi přiznala. Nejdříve se tvářil, že mi nevěří. Vypadalo to, že si myslí, že jen hloupě vtipkuji.
Když mu došlo, že říkám pravdu, hrozně se rozzlobil. Strhla se mezi námi hádka, která v našem manželství neměla obdoby. Poté se stalo něco, co jsem absolutně nečekala.
Manžel mě zavrhl. Pár dní po mém přiznání si sbalil své věci a odešel. Jen mi řekl, že se nedokáže smířit s tím, že jsem mu roky lhala, a ještě z něho tenkrát udělala naprostého hlupáka.
Nyní máme před rozvodem. Kdybych mlčela a nechala si pravdu pro sebe, nic z toho by se nestalo. Velmi toho lituji.
Autor: Nikol Kolomazníková
