Jana: V práci jsem jako poskok, trpím to, nechci o ni přijít

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
poskok v praci
poskok v praci

Vždycky jsem snila o lukrativní práci v prosperující firmě. Vystřídala jsem několik zaměstnání, ale nikde jsem nebyla příliš spokojena. Ať už s náplní práce, finančním ohodnocením, nebo s týmem kolegů. Myslela jsem, že se to v současné firmě, kde pracuji, změní.


Nastoupila jsem na pozici sekretářky vrchního ředitele firmy. I počáteční plat byl velmi slušný, s kolegy jsem se navíc velmi rychle seznámila. Ukázalo se, že každý týden v pátek po práci konají společné posezení v restauraci, měla jsem tedy dostatek příležitostí si se všemi potykat a poznat je nejen jako spolupracovníky, ale také jako přátele.

Ze začátku se to jevilo jako práce snů

Byla jsem naprosto nadšená. Dělala jsem přesně to, co mě baví. S vedením jsem si rozuměla, kolegové byli báječní, kdykoli jsem potřebovala s něčím poradit, bylo se na koho obrátit. Navíc jsem měla i dostatek času na rodinu, protože jsem si nemusela brát práci domů jako v předchozích zaměstnáních a především jsem viděla smysl ve všem, co jsem dělala. V každém napsaném řádku, v každém podpisu a razítku.

Změnilo se vedení. Začala jsem být dobrá především pro vaření kávy

Zdroj: Mirko Vitali/123RF.COM

Po roce mého zaměstnání ve firmě se změnilo ředitelství. Bývalý šéf bohužel ze zdravotních důvodů musel z pozice odejít a předal tak štafetu mladšímu kolegovi. Znala jsem ho a připadal mi jako skvělý člověk. Dokud jsem ho nepoznala jako šéfa. Všechno se změnilo, když se dostal do vyššího postavení. Byl namyšlený, choval se hrubě k zaměstnancům, na schůzkách lidi veřejně ponižoval.

A já jsem se více méně změnila na kávovar. Ano, mojí úlohou vždy bylo vařit kávu v případě schůzek, nebo nabídnou chlebíčkové občerstvení, ale má hlavní náplň práce byla především papírování a přijímání telefonátů. Nový ředitel ale stále více úkolů dával jiným zaměstnancům a v podstatě mi bral práci. Ačkoli se to na mém finančním ohodnocení nijak nepodepsalo, byla jsem vytočená.

Moje práce přestala mít smysl. Zkoušela jsem o tom s vedením mluvit

Petr nebyl špatný člověk, jenom byl špatný šéf. Když jsem se ho zeptala, jestli by se mnou nešel na skleničku, neodmítl a povídali jsme si o všem možném. Když došla řeč na práci, bylo mu líto, že nejsem ve firmě spokojená. Věděl, že mám své kvality a dokázal je ocenit, proto slíbil, že se pokusí něco změnit.

Změna se nakonec nijak velká nekonala, a když jsem s ním o tom zkoušela mluvit znovu, říkal jenom, že dělá, co může. Snažím se tomu věřit a dál vařím kávu a připravuji chlebíčky. K papírování se samozřejmě dostanu, zásadnější věci ale dělá někdo jiný a já mám tak trochu pocit, že má práce nemá žádný smysl. Kolektiv a finanční ohodnocení jsou přesto takové, že bych je nerada opustila, a tak raději trpím trochu toho poskakování okolo ředitele, abych o práci nepřišla.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články