Jana: Manžel byl můj první. Po 20 letech začínám toužit po změně a nových zkušenostech

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
bylmujprvni
bylmujprvni

Když potkáte svou první lásku a je to rovnou vaše životní láska, zní to krásně. Především romanticky. Je to ale opravdu tak krásné i v praxi každodenního života? Co se vám může začít honit hlavou?


Dokonalý muž

S Honzou jsme spolu od mých 15 a jeho 18. Znali jsme se ale už jako děti. Možná právě proto, že už jsme se znali, nabrala zamilovanost a láska takový spád. Byli jsme jeden u druhého prakticky každou chvilku. Naši rodiče s tím ani neměli problém, právě proto, že nás znali odmalička.

Zdroj: 123RF.COM

Honza byl můj první kluk. Ve všem. První rande, první pusa, první milování. Já byla jeho druhá. Ve všem.

Jakmile jsem odmaturovala, sestěhovali jsme se. Za rok jsme se vzali, za další rok se nám narodila dcera Nikolka a za další tři se narodil syn Tadeáš. Byli jsme šťastná a spokojená rodinka.

Manžel mi vždycky se vším pomáhal. Trpělivě snášel moje těhotenské hormony, pomáhal mi v noci s dětmi, i když šel ráno do práce. O víkendech a volnech neměl problém uvařit nebo vzít děti a jít s nimi ven a mně dopřát chvilku jen pro sebe. A bylo mu úplně jedno, jestli půjdu s kamarádkami na kávu, ke kadeřnici, nebo si prostě jen tak lehnu a prospím se nebo podívám v klidu na film. Prostě dokonalost sama.

Dokonalý život

Teď je Nikolce 14 a Tádovi 11. Jsou už velcí, samostatní, mají své kamarády a chodí s nimi ven. Oba se dobře učí a jsou opravdu hodní.

Zdroj: 123RF.COM

Honza má skvělou práci, která ho baví, vydělává dost peněz. A je to pořád ten nejlepší manžel na světě. Já mám taky svou práci, která mě baví, nevydělávám málo. Můžeme si leccos dovolit, nemusíme počítat, jestli s penězi vyjdeme.

Jezdíme na výlety, dovolené, kupodivu to děti s námi ještě pořád baví. Občas s sebou na výlet vezmou nějaké kamarády. A je to zábava.

Lituji, že jsem si zamlada víc neužívala

Já ale poslední dobou začínám pozorovat, že mi něco chybí. Začínám závidět dceři její blížící se věk, kdy jsem začala chodit s Honzou. Ona zatím nikoho nemá a může si „užívat života“.

Chybí mi asi to, že jsem se nestihla zamlada dostatečně vybouřit. A asi i to, že jsem měla jen jednoho partnera. Neměla jsem možnost vyzkoušet si milování ještě s někým jiným, nemám srovnání, zážitky. O to víc po tom teď toužím.

Manžela miluji. Rozhodně ho nechci opustit. Vím moc dobře, co v něm mám, a že ne každý chlap je takový. Nevyměnila bych ho za nic na světě. Ale chtěla bych zažít ještě nějaké vzrušení, vyzkoušet si, jaké to je s někým jiným. Mám si najít milence? Opravdu reálně o tom uvažuji. Sjíždím seznamky a představuji si, jaké by to bylo s tím nebo tamtím. Nechci ale ublížit Honzovi, ani rozbít rodinu. Nesměl by se to nikdy dozvědět. Dokázala bych to ale? Neměla bych výčitky? Výčitky mám už teď, když se mi Honza podívá do očí a řekne, že mě miluje.

Ale ta touha je tak silná… Bojím se, že to jednou fakt udělám.

Autor: Jana Janáčková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články