Jana (55): Dcera je posedlá seriálovým charakterem. Hledá ho i v reálném životě

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Matka a dcera
Matka a dcera

S manželem jsme byli šťastní, že se nám narodila dcera. Dlouho to totiž vypadalo, že děti nebudeme moci mít. Proto jsme se Monice jako jedináčkovi snažili dát vše, po čem toužila. Neměla sourozence a tak si už jako malá oblíbila sledování nejrůznějších pohádek později filmů a kreslených seriálů. A její záliba jí zůstala i v dospělosti.


Monice je dvacet pět let. Je to chytrá holka, studuje, má skvělou brigádu. Bydlí sice stále s námi, ale pomáhá nám finančně a nemáme důvod ji vyhazovat, dům máme veliký. Se svými kamarádkami často chodí k nám na takzvané „Filmové večery“. Vlastně s manželem nevíme, proč tomu říkají filmový večer, když sledují jakési kreslené seriály.

Monika se vždycky zlobí, když ji pošťuchujeme, zda není na animáky už dost stará. Vysvětluje nám stále dokola, že to nejsou pohádky pro děti. Že je to kreslené, přece nic neznamená. Podle úryvků, které jsme viděli, se opravdu nejedná o zábavu pro děti, přesto nás baví ji provokovat. A hlavně jí trochu připomínat, že by se místo záliby v seriálech měla věnovat hledání partnera. Ve svém věku je totiž stále sama a neměla jediný vztah.

Bojíme se, že její vysněný partner je kreslený

V seriálu s nekonečným počtem dílů si totiž Monika oblíbila fiktivní charakter, o kterém neustále básní. Víme o něm úplně vše, i když na seriál nekoukáme. Neustále nám říká, čím ji postava překvapila v nových dílech, jak je úžasná, jak skvěle vypadá. Někdy máme pocit, že kdyby se v reálném světě objevil někdo s jeho vzhledem, možná by ho Monika brala.

Jenomže postava má samozřejmě i nadpřirozené schopnosti, které v reálném světě jen tak člověk nepotká. Několikrát jsme s dcerou řešili, zda už tu platonickou lásku k němu nepřehání. Má ho na plakátech, v plyšové verzi, na tričku, ve všech sešitech má jeho kresby. Je jím zkrátka úplně posedlá.

Dokonce i její kamarádky o ní říkají, že je praštěná

Nechceme na Moniku nějak tlačit, jenomže nám přijde, že její láska ke kreslené postavě je už přehnaná. Dokonce i její kamarádky s námi problém probíraly. Prý se o ničem jiném nedokáže bavit ani s nimi a když obdivují společně nějakého kluka, tak jak to holky zkrátka dělají, naše dcera ho srovnává jen a jen s jejím vysněným „kreslounem“.

Můžeme jen doufat, že se umoudří a začne žít normální život. Nebo že si najde někdo, kdo o ni bude usilovat sám a zbaví jí toho prokletí. Máme ji rádi a přejeme jí jenom to nejlepší, pokud se ale nezamiluje, zůstane do smrti sama.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články