Nespokojenost v manželství dovedla Janu k rozhodnutí, že rozvod bude nejlepší možné řešení, jak neztratit poslední zbytky sebeúcty, jež v sobě měla. Jakmile však manželovi o svém rozhodnutí řekla, udělal něco, čím všechny její plány překazil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jana je vdaná 24 let. Vzala si muže, se kterým neplánovaně otěhotněla. Libor je podnikatel, který má v jejich městě velký vliv. Už v té době to byl člověk, kterého se mnozí báli. Včetně Jany…
Těhotenství nebylo v plánu. O svatbě rozhodli Liborovi rodiče
Libora jsem poznala před 25 lety. Otěhotněla jsem půl roku poté, co jsme se seznámili. Nebylo to v plánu a soudě dle Liborovy reakce miminko ani nechtěl.
Jenže se to stalo. Tenkrát jsem to nebyla ani já, ani Libor, kdo rozhodl o tom, že se vezmeme. Byli to jeho rodiče, především otec, který nesnesl představu, že by se ve městě rozkřiklo, že jeho syn zbouchl přítelkyni před svatbou.
Nic jsem nenamítala. Vůči jeho otci jsem měla od začátku respekt. A vlastně jsem se tak trochu bála i samotného Libora. Byl totiž stejný jako jeho táta.
Vzala jsem si muže, kterého jsem se bála
Liborova rodina byla ve městě proslulá. Jeho otec vlastnil několik podniků a Libor ho měl jednou nahradit. Byli pověstní tím, že mají spoustu peněz. Lidé se jim mnohdy vyhýbali.
Milovala jsem ho, na druhou stranu jsem se ho bála, aniž bych to však komukoli přiznala. Najednou jsem se vdala do bohaté rodiny, kde měli úplně jiná pravidla.
Jedním z nich bylo i to, že jsem musela podepsat nějakou smlouvu. Nečetla jsem ji a nyní vím, že to byla chyba. Libor mi prostě řekl, ať to podepíšu, a já podepsala.
Když jsem mu řekla, že se chci rozvést, smetl to ze stolu
Naše manželství bylo na oko dokonalé, ale ve skutečnosti to byla jedna velká fraška. Libor se ke mně vždycky choval nadřazeně. Nebyla jsem v jeho očích žena, ale majetek.
Roky jsem trpěla slovní ponižování, a to nejen od Libora, ale také od jeho otce. Ti dva jsou úplně stejní. Když jsem se rozhodla pro rozvod, Libor můj nápad smetl ze stolu.
Vysmál se mi a nazval mě naivkou. To ale nebylo to nejhorší. Vytáhl na mě eso z rukávu a mně bylo jasné, že jsem v pasti.
Proti němu nemám sebemenší šanci
Když Libor pochopil, že rozvod myslím vážně, vytasil smlouvu, kterou jsem roky neviděla. Vlastně jsem na ni dokonce i zapomněla.
Hodil ji přede mě a se slovy, abych si pořádně přečetla jeden odstavec, se mi vysmál a odkráčel. Když jsem se dočetla, že jsem podepsala, že pokud se nechám rozvést, připraví mě o všechno, začala jsem brečet.
Došlo mi, že proti němu nemám šanci. Jeho jméno je v našem městě známé. Má kontakty úplně všude. Věřím, že kdyby chtěl, zavaří mi nejen co se týče práce, ale klidně i bydlení. A odstěhovat se z města, kde jsem se narodila a kde žijí naše děti, nechci.
Jsem v pasti, ze které není cesty ven. A mohu si za to vlastně sama.
Autor: Natálie Kabourková
Názor odborníka
Žít v područí tyranie není život, ale utrpení. Pokud nám někdo dostatečně dlouho opakovaně říká, jak jsme strašní, hloupí a méněcenní, tak tomu máme tendenci začít po čase sami věřit. O to více, pokud to přichází od člověka, který má nad námi moc a je vůči nám dominantní či agresivní. Nejčastěji se setkáváme právě s tím, že tyranem je náš rodič či partner.
Z takto temné díry hluboko v zemi, kam jsme byli zadupáni, bývá někdy velmi obtížné se dostat, pokud nemáme někoho, o koho se můžeme opřít a požádat o pomoc. Na pomoci není nic špatného, všichni ji někdy potřebujeme, nikdo totiž nejsme expertem na vše. Každý ve svém životě potřebujeme člověka, kterému důvěřujeme a se kterým se cítíme bezpečně, je to jedna z podmínek šťastného života.
A každý z nás má právo na to být šťastný. Otázkou, na kterou je třeba si odpovědět je: Co štěstí znamená pro mě, a co jsem ochoten pro něj udělat?
Každý problém má své řešení, avšak ne vždy je to jednoduché řešení, které bychom chtěli. Každý máme svou určitou hierarchii hodnot a životních cílů, které jsou leckdy navzájem neslučitelné, a někdy musíme, leč nechceme, mezi nimi volit a vybírat, které hodnoty a cíle upřednostníme před ostatními.
Situace, kterou Jana popisuje, je velmi komplikovaná, protože má mnoho dílčích podkategorií a problémů. Určitě by tedy v tomto případě byla vhodná konzultace s psychologem či jiným odborníkem, který může poskytnout větší náhled na celou situaci i možná praktická řešení.
