Jana (46): Jako matka jsem dělala hrozné věci. Rodina mi to vmetla do tváře nesmírně krutým způsobem

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena 48
zena 48

Stydím se za to, jak jsem se chovala a velmi mě mrzí, že jsem roky ubližovala těm, kteří pro mě znamenají ze všech nejvíc. Prozřela jsem bohužel až příliš pozdě. Nyní bych to chtěla napravit, ale moje rodina mi dává najevo, že svoji šanci jsem už propásla.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Jana má hodného manžela a tři děti. Bohužel se ke svým blízkým ne vždy chovala tak, jak by se milující manželka a matka chovat měla. Uvědomila si to až tehdy, když už bylo pozdě.

Byla jsem zaslepená

Zatímco moje kamarádky snily o velké rodině, spoustě dětí a hodných mužích, já měla úplně jiné cíle. Chtěla jsem být úspěšná v práci, která pro mě znamenala mnoho.

Když jedna po druhé zakládaly rodiny, já neměla na děti ani pomyšlení. Vdaná jsem sice byla, ale o dětech jsem nechtěla slyšet.

Byla jsem zaslepená kariérou a vidinou postupu, který by mě dostal na vrchol. Když jsem poprvé neplánovaně otěhotněla, hrozně jsem to obrečela.

Dokonce jsem přistihla sebe samu, jak přemýšlím nad tím, že se dítěte vzdám na úkor práce, kterou jsem milovala. Naštěstí mě manžel zadržel a nabídl se, že po porodu zůstane s dítětem doma on.

Nechovala jsem se jako milující máma

Postupem let jsem na svět přivedla ještě další dvě děti. Ani s jedním z nich jsem však nezůstala doma déle než první tři měsíce. Pak mě vystřídal manžel a já se vrátila do práce.

Byla jsem doslova posedlá svojí kariérou. Dokonce tak moc, že jsem kvůli ní zanedbávala rodinu. Bohužel jsem to dlouho neviděla.

Nechovala jsem se jako milující máma. Zanedbala jsem snad všechna představení, nechodila jsem na besídky, dokonce jsem nejednou zapomněla na narozeniny některého z mých dětí.

Manžel byl ke mně roky strašně tolerantní, ale ani jemu jsem nedávala tolik, kolik si bezesporu zasloužil. Bohužel tohle všechno vidím až dnes, kdy je pozdě cokoli vzít zpátky.

Přála bych si, aby mi rodina odpustila

Teprve ve chvíli, kdy se ke mně v práci nezachovali fér a po tolika letech, kdy jsem jim na úkor všeho dala maximum, se mě sprostě zbavili, mi došlo, jak strašně jsem se ke svým blízkým chovala.

Děti už jsou velké, manželství s mým mužem také utrpělo mnoho ran a mě to všechno strašně moc mrzí. Dělala jsem rodině ošklivé, zákeřné věci, a i přesto, že si to určitě nezasloužím, bych si ze všeho nejvíc přála, aby mi odpustili.

Poslední dobou se snažím napravit, co jsem roky kazila. Nejen děti, ale i manžel mi dávají krutým způsobem najevo, že šanci na nápravu jsem dávno prošvihla.

Jsem nešťastná. S dětmi mám nijaké vztahy, o ničem se se mnou nebaví. S manželem žijeme spíš vedle sebe než spolu a nějakých projevů citů z jeho strany se už zřejmě nikdy nedočkám. V posteli to také neklape.

Můžu si za to sama, bohužel jsem na to přišla až moc pozdě.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články