Listování rodinnými fotografiemi mělo být příjemným výletem do dřívějších časů a připomenutí, co se událo před lety. Bohužel jedna fotografie způsobila spíše neštěstí. Jana litovala, že našla fotku, která měla být navždy ukrytá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když Jana u své babičky našla album s fotografiemi, které ještě nikdy předtím neviděla, zvědavost jí neumožnila jinak než do něho nahlédnout.
Babička se stěhovala a já pomáhala balit její věci
Moje babička už roky žila sama. Poslední dobou to šlo s jejím zdravíčkem z kopce, tak se moje máma rozhodla, že babičku přestěhuje do domu s pečovatelskou službou.
Babička nebyla proti, sama si uvědomovala, že už nezvládá starat se sama o sebe. Nabídla jsem se, že pomohu probrat její věci a zabalit jí s sebou to, co by jí nemělo chybět.
Když jsem se probírala věcmi, kterých měla babička v bytě nespočet, narazila jsem na něco, co jsem nikdy předtím neviděla.
Našla jsem album, které mi babička nikdy předtím neukázala
Bylo to fotoalbum, které měla babička pečlivě schované ve skříni. Za běžného provozu by mě nenapadlo zrovna tady něco hledat.
To album jsem nikdy neviděla. A to jsem si s babičkou fotky už jako malá holka prohlížela často. Jenže tohle album jsem měla v ruce prvně.
Byla jsem moc zvědavá a nahlédla do něho. Překvapilo mě, že v něm nic není. Až v polovině alba byla jedna jediná fotka.
Vzala jsem album k babičce. A to jsem neměla dělat
Zajímalo mě, kdo je muž na fotografii. Babička měla jeho fotku schovanou ve skříni a kdoví proč mu nechala celé album.
Když jsem ho babičce ukázala, začala brečet. Nejdříve jsem nechápala, co se stalo. Proč ji rozbrečela jedna jediná fotka? A pak mi babička všechno řekla.
Ten muž na fotografii byl můj otec. Ale ne ten muž, kterého jsem celý život za otce považovala. Byl to babiččin syn a přítel mé maminky, který před mnoha lety zemřel. Zemřel jen dva měsíce poté, co jsem se narodila.
Odkryla jsem bolestivé tajemství naší rodiny
Moji rodiče se znali teprve rok, když moje máma otěhotněla. Narodila jsem se a oni se měli brát. Jenže pak měl táta autonehodu a zemřel na místě.
Nikdy se o něm nemluvilo. Pro všechny to bylo příliš bolestivé. Moje maminka si našla nového přítele, který se stal mým tátou, a babička a její příbuzní ho přijali – měli rádi moji mámu, a především jsem tu byla já jako vzpomínka na jejich syna.
Nic z toho jsem netušila. Babička plakala, když mi to vyprávěla. Máma brečela, když jsem jí řekla, že znám pravdu. Ani jsem se nemohla zlobit, že mi neřekli, kdo byl můj táta. Chápu, že je to až příliš bolelo.
Autor: Natálie Kabourková
