Často se říká, že ženám pozornost mužů nevadí. Ba spíše naopak. Že jsme rády, když si nás muži všímají, věnují nám čas. Jenže všeho s mírou, alespoň takhle bych to řekla já. Ani mně samozřejmě pozornost opačného pohlaví nevadí. To, co předvádí můj kolega z práce, je ale už hodně přes čáru. Již více jak dva měsíce ho mám neustále v patách a nemůžu se ho zbavit.
Začalo to docela nevinně
Pracuji v tiskárně už několik let. Honza k nám nastoupil před půl rokem a od začátku mi věnoval více pozornosti, nežli jiným kolegyním. Nevadilo mi to, byl to pohledný chlap a já byla zrovna bez závazku, proto mi trocha flirtu přišla jako docela dobré zpestření jinak nudného pracovního dne. Ze začátku byl Honza jen roztomile pozorný, občas mi donesl kafe, jindy zákusek z jídelny, někdy jsme spolu zašli na oběd. Já v tom ale od první chvíle nehledala nic víc, nežli jen menší povyražení, jenže Honza si to očividně vyložil jinak.
Zdroj: 123RF.COM
Jeho náklonnost se stupňovala
Postupem času se začala Honzova náklonnost ke mně stupňovat a mně to začínalo být nepříjemné. Najednou už se mnou chtěl chodit na oběd každý den, ráno na mě čekal před firmou, odpoledne mě chtěl doprovázet domů. Když jsem měla noční, schválně si nechával přehodit směny, aby mohl noční sloužit se mnou. Počáteční roztomilost byla najednou fuč a mně začala jeho pozornost vadit.
Jelikož jsem žena činu, okamžitě jsem mu to řekla. Vysvětlila jsem mu, že si celou věc možná vyložil špatně a zároveň jsem ho požádala, jestli by s tím mohl přestat. Jenže nepřestal, ba spíše naopak.
Noční hovory, stovky SMS zpráv
Zdroj: 123RF.COM
Když mě Honza nepronásledoval v práci, psal mi SMS zprávy. A byla jich klidně stovka denně! V noci mi začal volat, zpočátku jsem mu to zvedla, protože jsem se lekla, jestli se něco nestalo, když volá ve dvě hodiny ráno! Jenže on mě chtěl jen pozdravit! Pak jsem hovory brát přestala, jenže on začal volat z neznámých čísel. I když jsem mu řekla, že o jeho pozornost nestojím, pronásledoval mě celou cestu z práce až k mému domu a když jsem po chvíli vyhlédla z okna, stále stál před domem a díval se mi do oken.
Začala jsem se ho bát
Jeho chování už mi přišlo hodně přes čáru, začala jsem se ho bát. Rozhodla jsem se, že zajdu na policii a nahlásím ho. A co mi řekli? Že bohužel nemohou nic dělat, protože je to můj kolega a nic špatného přece nedělá! Dokonce jsem se dočkala posměšku, že krásná žena jako já si o pozornost mužů prostě říká!
Nevím, co mám dělat. Honza mě sleduje na každém kroku. Přesně ví, kdy jdu do fitka na cvičení, jde za mnou cestou z práce, ráno na mě čeká před šatnou. Policie mi nepomůže a já si nevím rady.
Autor: Nikol Kolomazníková
