Někdy stačí málo k tomu, aby si žena uvědomila, že s mužem nechce trávit zbytek svého života. V případě Jany to byla hned první schůzka, která jí ukázala, že s Martinem se dál vídat rozhodně nechce.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Všechno jsem si to plánovala dokonale. Těšila jsem se, až ho konečně potkám. Mělo to být rande, které povede ke šťastnému životu s dokonalým mužem. Jenomže jsem se šeredně spletla,“ popisuje.
Seznámili jsme se na seznamce. Bohatý sympaťák mě uchvátil na první dobrou
Martin byl ten, který Janě napsal. Když otevřela jeho profil a podívala se na fotografii, ani chvíli neváhala s odpovědí. „O dva roky starší muž se na fotce usmíval, jeho modré oči vyloženě prosily o schůzku. Měl na sobě bílou košili s kravatou a hned na mě udělal dojem bohatého muže.“
To se Janě po pár konverzacích také potvrdilo. Martin pracoval ve firmě jako noční ostraha, peněz si vydělal víc, než by se na podobnou práci zdálo možné.
„Říkal mi, že je zařízený, má naspořeno dost na hypotéku a jednou by se svou vysněnou ženou rád koupil domek na vesnici, kde by mohl běhat pes a dvě kočky,“ popisuje Jana.
„Samozřejmě, že jsem tou ženou chtěla být já. Po pár týdnech jsem se tedy konečně odhodlala požádat ho, zda by se se mnou nechtěl sejít. Dlouho neodepisoval, tak jsem se bála, že se zalekl. Nakonec se ale ozval,“ vykládá čtenářka.
Martin souhlasil se schůzkou. Vybral malý podnik ve městě, kde žije. „Nebyl pro mě problém dojet autem na hodinu vzdálené místo. Už před podnikem mi ale bylo divné, že mě pozval zrovna sem. Byla to totiž obyčejná venkovská hospoda.“
Jako by vůbec netušil, co se sluší a patří. A ten zápach byl příšerný
Když Jana vešla do hospody, hned svého partnera poznala. „Seděl u stolu a cpal se knedlo vepřo zelem, jako kdyby týden nejedl. Vypadal komicky, protože kromě toho, že na mě vůbec nepočkal, mezi muži v montérkách, co si přišli dát jedno pivo po práci, seděl v pomačkaném obleku.“
V tu chvíli Janě došlo, že všechny řeči o penězích a bohatství jsou spíše lež. Martin se sice pokusil vypadat dobře, ale svou pravou duši neskryl. „Když mě spatřil, vstal a podal mi umaštěnou ruku. Pak mi dal na tvář ještě umaštěnější pusu.“
Když Martin dojedl, objednal víno. „To bylo to jediné, co udělal dobře. Místo aby mluvil, jen se hloupě usmíval. Když jsem se ho na něco zeptala, odpověděl, ale bylo asi lepší, když byl potichu.“
Kromě toho, že Martin odpovídal úplně jinak než na internetu, podle Jany mu strašně páchlo z pusy. „Myslím, že to nebylo jenom tím zelím, co si dal. Cítila jsem, že si už aspoň týden nevyčistil zuby. Při rozloučení jsem se puse raději vyhnula.“
Od toho dne už se Jana Martinovi neozvala. „Psal mi ještě pár zpráv. Pochvaloval si naši schůzku a plánoval další. Jenže já s někým takovým být nemůžu. Naživo zkrátka působil jako přesný opak Martina, který si se mnou psal.“
Autor: Šárka Cvrkalová
