Lidé si občas vymýšlí milosrdné lži, aby chránili ostatní. Někdy se stává, že matka raději dětem řekne, že jejich otec zemřel, než by přiznala, že ji opustil s milenkou. V případě Jany to ale bylo přesně naopak. Matka jí celé dětství tvrdila, že otec odešel za jinou ženou a nikdy s nimi nechtěl být. Nakonec ale přiznala pravdu, otec zemřel při autonehodě, kterou ona sama zavinila.
„Dlouho jsem žila ve lži. Nejdřív jsem nechápala, proč to matka udělala. Byla jsem na ni naštvaná, a dokonce jsem se s ní dva roky nebavila. S pomocí psychologa se mi ale nedobré vztahy s ní podařilo obnovit. Přesto jí nejspíš nikdy nebudu schopná odpustit,“ vypráví čtenářka.
Tvrdila mi, že byl otec alkoholik, který odešel za jinou
Jana žila odmalička jen s matkou. Co si pamatuje, věděla, že její otec byl špatný člověk, který těsně před jejím narozením odešel za milenkou. „Matčino těhotenství prý bylo neplánované. Když se dozvěděl, že čeká dítě, oznámil jí, že má jinou ženu. Nebylo prý čeho litovat, byl to jenom alkoholik a hrubián,“ říká Jana. „Alespoň tak mi matka popisovala muže, který byl mým otcem. Tuto verzi jsem také vyprávěla všem svým známým a přátelům.“
Nakonec ale po všech těch letech na matku dolehlo svědomí. „Bylo mi dvacet tři, když mi řekla, že už mi musí přestat lhát. Chtěla mě prý jenom chránit. Ve skutečnosti můj otec zemřel při autonehodě. Stalo se to, když ona jako těhotná řídila a nedávala pozor. Ona vyvázla s menším zraněním a ani mně se nic nestalo. Ale otec při tom zemřel.“
Roky jsem se s matkou nebavila. Chodila jsem k psychiatrovi
Když se Jana dozvěděla pravdu, řekla své matce spoustu nehezkých věcí. „Ona chránila sebe, ne mě. Nechtěla, aby svět znal pravdu. Její lež se mě hluboce dotkla. Bydlela jsem tou dobou s přítelem, nebyl proto problém ukončit veškerou komunikaci s matkou. Jenomže v noci jsem začala mít noční můry a celkově jsem se zhoršila v soustředění. Navštívila jsem proto psychiatra, za kterým dodnes docházím.“
Jana začala už po půlroce terapií dělat pokroky. Pokusila se porozumět tomu, proč matka lhala, začala se víc soustředit na práci a lépe spát. „Základem všeho bylo o problému mluvit. A po dvou letech jsem dokonce byla schopná jít za matkou a říci jí, že jí odpouštím.
To ale rozhodně neznamená, že jsem zapomněla na všechnu tu bolest, co mi způsobila. Bavím se s ní, ale vztah mezi námi určitě není takový jako kdysi. K tomu nejspíš potřebuji ještě dalších pár let terapie.“
Autor: Šárka Cvrkalová
