Před několika lety se v Janově životě přihodilo něco, na co se dlouho snažil zapomenout. Skoro se mu to povedlo, nikdo by se tak nic nedozvěděl. Dlouho zakopaný důkaz se ale nedávno našel, a na povrch se tak dostaly i Janovy vzpomínky na celou událost. A teď se bojí, že mu to jeho dcera nikdy neodpustí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Před nedávnem do naší redakce dorazil další příběh jednoho z Vás. Jan by se rád alespoň prostřednictvím e-mailu svěřil s příběhem, který ho v poslední době tíží a kvůli kterému jej trápí svědomí. Navíc se bojí, co tomu všemu řekne jeho dcera.
Dcera ho milovala
S mou ženou Lídou máme jednu dceru Petru. Bohužel, Petra není jako ostatní děti, ale trpí lehkou mentální retardací. Její vývoj tedy neodpovídal vývoji normálních dětí. I tak je pro nás vším a vždy jsme pro ni dělali maximum.
Petra odmalička tíhla ke zvířatům, tak jsme jí pořídili psa. Jmenoval se Ben. Petra se na něj tehdy docela upnula, byl jejím nejlepším přítelem. Ben i Petra vyrůstali vlastně společně.
Po několika letech jsme ale zjistili, že je Ben nemocný a že už tu s námi dlouho nebude. Nevěděli jsme, co dělat.
Netrvalo to dlouho a Ben zemřel. Nevěděli jsme, jak to naší dceři říct, víme, jak taková ztráta bolí. Uvědomovali jsme si, že naše dcera je jiná než ostatní, proto jsme jí tehdy řekli, že Ben se prostě zatoulal a že se jednoho dne určitě vrátí.
Bena jsem přitom zakopal na zahradě, doufal jsem, že tak pohřbím i vzpomínky na celou smutnou událost. Jenže Petra neustále na psa čekala, mysleli jsme, že čas vše spraví, ale Petra na pejska nezapomněla.
Zakopal jsem ho na tom místě, které se teď odkrylo. Úplně jsem na to zapomněl
Před několika měsíci jsme se s manželkou rozhodli, že si na zahradě postavíme bazén. Když jsme vybírali to správné místo, úplně jsem zapomněl dbát na to, aby stavba nenarušila hrob našeho pejska.
A tak jsme najednou při výkopu narazili na obojek, jehož kovová část zůstala i po těch letech skoro nedotčena.
Bohužel u toho byla i Petra, a hned si uvědomila, že jí je obojek povědomý. A také se hned zajímala, co se s jejím psím kamarádem opravdu stalo.
Nedokázal jsem jí říct pravdu, řekl jsem, že je možné, že Ben obojek prostě ztratil a teď jsme ho najednou našli. Nejsem si ale jistý, zda dcera mou lež neprokoukla.
Bojím se, že na mě bude dál tlačit, abych jí řekl pravdu. Nevím, jestli to dokážu, bojím se, že jí znovu ublížím a že ztrátu milovaného přítele bude znovu oplakávat.
Zároveň mám strach, že mi nikdy neodpustí, že jsem jí tehdy lhal. Nevím, co mám dělat. Snad dcera pochopí, že jsem jí nikdy nechtěl ublížit.
Autor: Gabriela Kibicová
