Ivana (32): Moje posedlost málem vyhnala manžela. Od té doby mlčím

Vždycky jsem snila o velké rodině. Už jako malá holčička jsem si představovala, že budu mít alespoň tři děti. A klidně i více! Jenže co osud nechtěl, miminko mi z nějakého důvodu nebylo přáno.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

S manželem jsme se o dítě začali snažit před čtyřmi lety. V té době jsme měli oba dva dobře placenou práci a usoudili jsme, že máme pro rodinu ideální zázemí. Moje naivní představy, že otěhotním po prvních pokusech, se však velmi rychle vytratily.

Nedařilo se a my nevěděli proč

Zpočátku jsem měla dojem, že všechno půjde snadno. Vždyť moje kamarádky s tím neměly problém, proč bych ho měla mít já? Jenže ani po roce se nezadařilo.

Absolvovala jsem vyšetření, byla jsem v pořádku. Když ani dalšího půl roku miminko nepřišlo, přemluvila jsem k návštěvě lékaře i manžela. I on byl v pořádku.

Nevěděli jsme, proč se nám nedaří. Další rok se překlenul a já začala být touhou po miminku doslova posedlá.

Neřešila jsem nic jiného, jen dítě

Bylo to pořád dokola – hlídat plodné dny, pokoušet se, čekat a dělat si těhotenský test. Každý měsíc znovu a znovu dlouhé tři roky. Byla jsem zoufalá!

Aniž bych si to uvědomila, nemluvila jsem o ničem jiném, nežli o dítěti, které jsem ani neměla, jen jsem ho moc chtěla. Řešila jsem jen dítě.

Zpočátku mi to nedocházelo. Byla jsem posedlá touhou po miminku, že se dítě stalo středobodem mého zájmu. Neuvědomovala jsem si, jak moc svým chováním riskuji.

Manžel se na mě rozzlobil

Chovala jsem se strašně, ale chtíč po dítěti jako by mě oslepil. Nevěděla jsem, jak se cítí můj manžel. Až do chvíle, kdy se na mě rozzlobil a řekl mi něco, co mi vyrazilo dech.

Dle jeho slov se cítil jako mašina na výrobu dětí. Vyčetl mi, že spolu trávíme intimní chvíle jen tehdy, když mám plodné dny. A i tehdy se soustředím jen na to, abych konečně otěhotněla.

V ten okamžik mi došlo, jak špatně jsem se chovala. Čtyři roky jsem náš intimní život podřizovala plodným dnům a bazální teplotě. Bylo mi ze sebe zle.

Málem jsem kvůli touze po dítěti ztratila svého muže

Došlo to až tak daleko, že manžel uvažoval o rozvodu. Už ho nebavilo opakovaně snášet moje zoufání si a stěžování, že všechny kamarádky děti mají a já ne.

Byla jsem tak posedlá dítětem, že jsem málem rozbila naše manželství a ztratila muže, kterého velmi miluji. Nyní již vím, že to byla chyba. Miminko stále chci, ale už to neřeším a nechávám věcem volný průběh. Buď se to podaří, nebo ne.

Autor: Nikol Kolomazníková

Názor odborníka

Touha po dítěti je naprosto přirozená věc. A to zvláště pro ženy, které jsou k tomu více biologicky podmíněné než muži. Je však důležité umět tuto svou touhu či obavu dát správným způsobem najevo. Komunikace je vůbec jedním z nejdůležitějších aspektů každého vztahu, zvláště pak toho partnerského.

Může se to zdát samozřejmé, avšak až příliš často dva partneři, kteří spolu žijí, neumějí komunikovat. Tak se stává, že se postupem času navzájem odcizují, až po pár letech zjistí, že žijí spíše vedle sebe nežli spolu a rozhodnou se jít každý vlastní cestou. Ne nadarmo se říká, že na vztahu je třeba pracovat. Dokázat ve svém partnerovi najít oporu, sdílet s ním nejen své radosti a úspěchy, ale i své strachy, nejistoty či pocity studu a viny, to vše by mělo být součástí zdravého partnerského vztahu.

Zvláště muži mívají někdy problém bavit se o svých pocitech a emocích. Nechtějí se před svou partnerkou otevírat, přiznat chybu nebo dát najevo, jak věci skutečně cítí ze strachu, že by se jevili slabě či nemužně. To je však nesmysl, neboť všichni jsme jen lidé, a nepřiznávat si své emoce nedělá nikoho silnějšího. Na druhou stranu jsou to zase častěji ženy, které mívají problém otevřeně o věcech hovořit ze strachu z hádky či konfliktu, který by mohl nastat, kdyby vyjádřili svůj názor, který by byl v rozporu s tím mužovým.

Stejně tak je důležité vést takový rozhovor klidně a s otevřenou myslí. Řešit problém společně, za nějakým cílem a kompromisem, na kterém se podílí oba dva. Vztah je koneckonců o spolupráci, partneři jsou v jednom týmu. Není tedy na místě jeden druhého obviňovat a tím přidávat na pomyslnou pyramidu z karet, která jen čeká na spadnutí. Je třeba hledat řešení, nikoliv jen problémy.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog