Ivana je se svým přítelem teprve krátce, znají se necelý rok. A ačkoli si o nich jejich okolí myslí, že tvoří harmonický pár, Ivana si začíná uvědomovat, že ji po boku sympatického Jirky nečeká šťastná budoucnost.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jirka je možná u kamarádů oblíbený pro svůj smysl pro humor a každý ho má rád, protože nezkazí žádnou legraci. Má však svoje mouchy, které Ivanu štvou. A je to ještě mnohem horší. Kvůli jeho zvykům se za něho dokonce stydí!
Nikdo není dokonalý, ale jsou věci, které by si měl člověk nechat pro sebe
Nikdo z nás není bez chyby. I já určitě dělám věci, které by možná někomu přišly hloupé. Jsem ale zastáncem názoru, že jsou věci, které by si měl člověk nechat pro sebe nebo je provádět pouze v soukromí. A právě v tomto mě Jirka nejvíce vytáčí.
Když jsem ho poznala, učarovala mi na něm jeho otevřená povaha. Seznámila nás naše společná kamarádka a jiskra mezi námi přeskočila ještě toho večera. Myslela jsem si, že jsem to s tímto sympatickým chlapíkem vyhrála. Jenže to jsem se přepočítala.
Co na srdci, to na jazyku. Přítel si nebere servítky
Jirka je otevřený člověk a nestydí se za to. Bohužel se naučil říkat přesně to, co mu v daný okamžik přijde na jazyk. A nepřemýšlí nad vhodností svých slov – zkrátka co na srdci, to na jazyku, ať už to znamená cokoli. Nejednou jsem se proto v jeho společnosti cítila trapně.
Třeba když se u mě doma zastavila kamarádka. Byla těsně po rozchodu s přítelem a potřebovala utěšit. Jirka procházel kolem nás, šel si do lednice pro džus. Viděl plačící kamarádku stěžující si na svého sobeckého expřítele. Místo toho, aby jí řekl něco povzbudivého nebo alespoň mlčel, z kuchyně zakřičel, že si za to může sama. Od stíhačky by prý totiž každý rozumný muž prchnul. Styděla jsem se.
Nejraději chodí jen ve spodním prádle. I před návštěvou
Další Jirkův neduh, který bych ráda, aby vůbec neměl nebo aby jej alespoň uměl ukočírovat, je jeho návyk pohybovat se doma jen ve spodním prádle. Když jsme sami dva, je mi to jedno. Dokáže mě ale naštvat, když se ve spodním prádle producíruje před návštěvami.
Pozvala jsem si domů kamarádku. Netušila jsem, že je Jirka doma, což by mi ani tak nevadilo, pokud by si spokojeně nevysedával v obýváku na gauči jen v trenkách. Cítila jsem se trapně, kamarádce jsem se omluvila. Bylo na ní vidět, že jí není zrovna příjemné, že se před ní můj přítel promenáduje v trenkách, ale co jsem měla dělat?
Jirku sice miluji, ale jsou věci, které asi nedokážu překousnout, ačkoli jsem se o to poslední měsíce hodně snažila. Kdo ví, co přinese budoucnost…
Autor: Nikol Kolomazníková
