Iva je vdaná dvacet let. Celou tu dobu žila v domnění, že její manžel nemůže mít děti. S tímto vědomím do manželství také vstupovala. Po letech ale přišla krutá rána, když se za dveřmi jejich domu objevil nečekaný host.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Už před lety se Iva smířila s tím, že se svým mužem nezplodí dítě. Po úrazu v mládí byl neplodný – alespoň to tvrdil.
O manželově zdravotním problému jsem věděla
Lumír mi krátce po našem seznámení oznámil, že nemůže mít děti. V té době jsem byla mladá holka, o dětech jsem nepřemýšlela.
Jelikož jsme se brali jen rok po našem seznámení, v tu chvíli mi nevadilo, že si beru muže, se kterým nikdy nebudu mít dítě.
Došlo mi to až o pár let později, kdy u mě začaly tikat biologické hodiny. Zatoužila jsem po miminku a tehdy poprvé jsem zalitovala, že nebudu mít svoje vlastní. Nic to ale neměnilo na tom, že jsem svého muže milovala.
Absolvovali jsme adopci. Bylo to náročné, ale stálo to za to!
Nejdříve jsme nad adopcí neuvažovali. Mysleli jsme si, že život bez dítěte bude stejně plnohodnotný jako s ním. Ale spletli jsme se.
Před osmi lety jsme prošli procesem adopce. Bylo to opravdu hodně náročné, výsledek byl do poslední chvíle nejistý.
Stálo nás to spoustu času, nervů a také slz, ale nakonec to dopadlo tak, jak jsme doufali. Adoptovali jsme si dvouletou holčičku Karolínku.
Za dveřmi stál nečekaný host
Od té doby jsme žili tak, jako žije kterákoli jiná plnohodnotná rodina. Byla jsem šťastná, Karolínka nám dělala opravdu velkou radost.
Před několika měsíci někdo zvonil u dveří. Za nimi stál mladý muž v doprovodu nějaké paní. Neznala jsem ani jednoho z nich a zpočátku nechápala, co žádají.
Řekli mi to vzápětí a já málem ztratila vědomí. Když mi mladý muž řekl, že je synem mého muže a ta žena je jeho maminka, zastavilo se mi srdce. Před očima jsem měla černo, musela jsem se opřít o zeď.
Celý život mi lhal. Jak se s tím mám vyrovnat?
Oba jsem je pozvala dál a vyslechla si příběh o tom, jak měl můj manžel románek, ze kterého vzešlo dítě. Jelikož to bylo v době našeho manželství a on o mě nechtěl přijít, domluvil se s maminkou dítěte, že ho bude vychovávat sama.
Na syna jí platil, dokonce se spolu i vídali. Akorát s nimi nežil, ačkoli já to brala tak, že měl dva životy. Došlo mi, že mi celý život lhal a strašně mě to zasáhlo.
Manžel takovou návštěvu nečekal, ale rychle pochopil, že zapírat nemá cenu. Všechno přiznal, a dokonce tvrdil, že ho to moc mrzí. Nic to ale neměnilo na tom, že můj pohled na něj se absolutně změnil. Nechápu, proč mi lhal, že je neplodný. Proč se mnou nechtěl dítě?
Od té doby je náš vztah vlažný. Manžel se snaží, ale já prostě nemohu, nejde to. Stále mám před očima roky lží, kdy mi tvrdil, že nemůže mít děti, přitom jedno vyrůstalo jen pár ulic od nás. Dá se s tímhle vůbec nějak vyrovnat? Mám pocit, že to nezvládnu…
Autor: Nikol Kolomazníková
