Zvědavost stála Irenu klidné spaní. Stačilo jednou tiše nahlédnout z kukátka ve dveřích a stala se svědkem něčeho, co nikdy neměla vidět. Nyní kvůli tomu nemůže spát a stále musí myslet na to, co se toho večera vlastně stalo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Irena nám do redakce poslala e-mail. Svěřila se v něm, že byla zvědavá a kvůli své zvědavosti nyní trpí. I my byli zvědaví, co se Ireně vlastně přihodilo a čeho byla svědkem.
Hádali se často
Irena bydlí v panelovém domě společně s manželem a dvěma dětmi. Její sousedka Kamila je dle popisu velmi milá a přátelská. Má však jednu chybu: přítele Filipa.
„Nechápu, co na něm ta holka vidí,“ uvažuje Irena ve svém e-mailu. „Je to taková pohodová holčina, kdežto on je chodící problém,“ popisuje sousedku a jejího přítele. „Často se hádají, slyšíme je skrze zeď, bydlí hned vedle,“ píše.
Tvrdila mi, že je všechno v pořádku
Nejen Irena, ale i její manžel či další sousedé v domě byli častými svědky hádek mladého páru. Ireně to nedalo a narovinu se Kamily zeptala, jestli se něco neděje. „Někdy jsem ji třeba tři dny neviděla,“ vzpomíná Irena. „Jindy zase chodila jen ve slunečních brýlích, mohla jsem si za tím domyslet cokoli,“ pokračuje. „Když jsem se jí zeptala, jestli se něco děje, odpověděla mi, že je všechno v naprostém pořádku.“
Nedalo mi to a podívala jsem se kukátkem na chodbu
Irena nám v e-mailu popsala jeden původně klidný večer, který ale narušila další hádka vycházející ze sousedního bytu. Ireně to nedalo. Když hlasy zaslechla na chodbě, nahlédla tam dveřním kukátkem. „Nic mi do toho nebylo, ale zvědavost byla silnější,“ přiznává se Irena otevřeně. „Nejdříve jsem neviděla nic, slyšela jsem jen hlasy zpoza dveří Kamilina bytu,“ popisuje. „Pak se ale na chodbě rozsvítilo a já viděla něco, co mě vyděsilo.“
Byla jsem v šoku a nezmohla se vůbec na nic
Irena byla svědkem něčeho, co jí naprosto vyrazilo dech. Ačkoli měla jisté tušení, nikdy si nebyla úplně jistá. Po tom, co viděla, už si byla jistá na 100 procent. „Ten blázen vláčel Kamilu za vlasy po chodbě,“ popisuje nám hrůzné zážitky. „Poté jí udeřil hlavou o dveře výtahu, viděla jsem krev,“ pokračuje Irena. „Kamila poté klečela na podlaze a on do ní několikrát kopnul. Pak ji za vlasy zase zatáhl zpět do bytu,“ píše. „Byla jsem v naprostém šoku a nemohla se hnout z místa,“ přiznává Irena.
Mám to nahlásit, když nemám v ruce důkaz?
Irena se ten večer utvrdila v tom, čeho se už nějakou dobu obávala. Měla podezření, že v Kamilině vztahu něco není v pořádku, tohle ale nečekala. „Ještě jsem Kamile neřekla, že jsem to viděla a že vím, co se děje,“ píše Irena. „Přemýšlím, jestli to mám nahlásit, ale nemám v ruce žádný důkaz,“ uvažuje v e-mailu. „Navíc se bojím, že i kdybych to řekla, Kamila by to popřela. Tohle týrané ženy často dělají ve strachu,“ zoufá si.
Irena v závěru e-mailu napsala, že si zkusí s Kamilou promluvit. Hrůzné okamžiky má totiž stále před očima a nemůže kvůli nim v noci spát.
Autor: Nikol Kolomazníková
