Přátelství by mělo být jedno z nejdůležitějších věcí na světě. Pravý přítel vám pomůže a ukáže ten správný směr. Moje kamarádka je toho spíše opakem, ale neustále trvá na tom, že dělá pro náš vztah maximum.
Poznaly jsme se na střední škole, jely jsme stejným autobusem a ona si mě neustále prohlížela. Jako prvňáček na střední jsem byla vystrašená a spletla si číslo své třídy. Vlezla jsem tam a uviděla tu holku z autobusu. Představila jsem se a ona se usmála, že jsem o jedny dveře vedle. Cítila jsem se trapně, ale od toho dne jsme se staly kamarádkami. Celé čtyři roky jsme byly nerozlučná dvojka.
Společně jsme se rozhodly, že potřebujeme změnu a po maturitě se přestěhovaly do jiného města, kde jsme si našly malý
Zdroj: 123RF.COM
byt. Vždycky jsem si o Anetě myslela, že je to extrémně hodný a laskavý člověk. Po pár letech jsem o tom začala pochybovat. První známky se objevily, když si Aneta našla přítele. Veškerý čas trávila jen s ním a na mě už kašlala. Na jednu stranu jsem to chápala a byla ráda, že konečně někoho má. Naopak mi vadilo, že se bez omluvy sbalila a přestěhovala se k němu. Já dál sama bydlela v našem bytě.
Místo každodenních telefonátů jsme si napsaly jednou za týden. Aneta měla z rázu jiný život a byla šťastná, tím pádem i já. Pak se ale vše změnilo. Já prožívala jedno z nejtěžších období svého života. Můj nový přítel byl agresivní maniak a neustále mě stresoval. Chtěla jsem se s ním rozejít, ale bála jsem se jeho reakce. Přišla jsem o práci a musela se vrátit zpět k rodičům. Můj přítel jel se mnou a byl mi alespoň malou oporou. Aneta dělala mrtvého brouka. Neozvala se klidně několik týdnů, i když jsem ji volala. Jak už to v životě bývá, když se něco zhatí, tak pořádně.
Moje mamka těžce onemocněla a na rodinu padl obrovský stres a smutek. Každý se modlil, ať to není tak vážné, jak to vypadá. Přestala pracovat a já se o ni starala, tím pádem jsem si ani nemohla najít jinou práci a neměli jsme moc peněz. Hned jsem to volala jedinému člověku, který mi mohl pomoci – Anetě. Ta mi oznámila, že si prochází tím samým, že je její otec také nemocný. Na moji otázka, co mu je, odvětila, že má vysoký krevní tlak. Cože?
Hřebíček do rakve mi zasadil přítel, který mě pár dní na to podvedl s jinou. Od Anety nepřišla žádná podpora, žádné utěšování ani žádná návštěva. Od toho dne jsem ji přestala psát a začala ignorovat – ona nechápe proč.
Autor: Monika Holemá
